tento osobní blok začíná být osobní

A tak mi zase začíná to údobí života, kdy je člověk vlastním libidem nucen dívat se na každou dívku v okolí jako na samičku, budoucí matku živitelku a potenciální cíl zároveň. Jako otrok bouřících pudů se i největší duch stává občas přiblblým primitivem a nesmyslnou válkou s vlastním tělem vyčerpává mnoho sil. Je směšné, že se právě tomuto údobí se říká svoboda.

Svoboda! Cha, sotva je někdy skutečnost tak daleko od slova kterým ji popisujeme. Volil bych jiné, - třeba "pusto". Stojí - li člověk uprostřed pusté a nehostinné krajiny, je skutečně "svobodný" může se vydat kterým směrem chce. Ale co, zdá se, ve všech těch směrech číhá?Pusto. Šťastlivec dojde do oázy - ani neví jak, a rád odhodí svou "svobodu" jít kamkoliv.

Ale co, umělcova duše musí být rozervaná. Právě obtíže a (duševní) nepohodlí působí jako ta největší hybná síla a inspirace. Lenošivý život v oáze - alespoň ten, který provozoval já, a ke kterému se snad každý dá zviklat - je pohodlný, a krásně líný. Nechci se k němu vracet - alespoň ne v této podobě. Oáza která neukolébévá ale inspiruje - existuje vůbec? I pro mě? A co na to Jan Tleskač? Já se moc rád sám ukolébám - a právě proto jsem teď svobodný prokletý básník.

uspávání

už ne.

Nejsem si jistej jestlis Helene pochopil(a?) co jsem měl na mysli - psal jsem o tom, že ono uspávání JE chyba, a kdo se nemá na pozoru udělá ji.

Já -a myslim že i každej jinej člověk- se rád nechával uspávat, tim všim cos psal(a) a stereotypem navrch, zvlášť má-li co uspávat. Byla to hloupost, je to hloupost - a přesto jí lidi dělají, protože tím často nejsnáze "vyřeší" jiné problémy. Byť jen nakrátko.

Utíkat od problémů je lidský, a jenom hořký zkušenotsti nás naučí, že ne nejlepší. Teď se cítim probuzenější než kdy předtím - a i když není pochyb že jednou zase někde usnu, myslim že už nikdy ne tak hloupě.

Nemyslim si, že chci něco překřičet, ani vyargumentovat - ale přijde mi užitečný srovnat si myšlenky na papír a případně si je nechat od někoho jinýho zkritizovat. Píšu rád a z toho, že jsem introvert jsou akorát problémy. tak proč ne touhle formou?

ještě dvě věci

Tak za prvý, nemyslim si že bych kdy před onou bolestí vědomě utíkal. Že jsem to možná dělal podvědomě, je pravda - ale myslim že to zdaleka nebyl a není jen můj problém (ba právě naopak). Je jasný že takový utíkání(=uspávání) nic neřeší, přesto k němu člověk tíhne jako k nejsnazšímu "řešení".

Že mně bolest mohla něco naučit a nenaučila je blbost. Nejsem člověk co dvakrát vkročí do téže řeky. Poslední týdny mi hodně zamíchaly pohledem na svět - a za TO jsem rád. Během nich jsem obviňoval sebe i jiný - místy snad oprávněně. Jen blázen se nepoučí.

Za druhý - nikdo to nejspíš nečte - ale i tak se omlouvám případnýmu čtenáři, kterej neví o co jde. Chvilkama muj text musí přijít chaotickej i tomu, kdo to ví :). Příspěvky po sobě neopravuju a nemažu - i když ten předchozí by zasloužil.

???

no helene

jasně

děkuju

Z mýho pohledu má filozof pravdu. Ale jak to bude za delší čas? Kdo ví. Ať tak či onak, nemyslim si, žes napsala co špatýho - od toho diskuse jsou, takže děkuju za příspěvek a kousek toho porozumění :)

Co je mrtvé je mrtvé a nevrátí se už, takže...

vuitton borse prezzi

xjd7410@outlook.com