Probouzí se ve mně Golem

Byl jsem na muzikálu, fakt. A to přesto, že už jsem si jednou slíbil že "nikdy více". V českým podání jsem totiž doteď viděl akorát úžasnej Jesus Christ Superstar a prvních 15 minut z Monte Christa (právě na jejich konci došlo k onomu slibu). S návštěvou celé akce jsem souhlasil možná proto, že jsem masochisticky toužil shlédnout další podobnou ohavnost (kterou autoři stvořili nejspíše jen proto, aby se svezli na doznívající muzikálové módní vlně, a vytřískali z ní nějakej ten peníz), ale spíš protože to bylo zadarmo. Jana kdesi hrdinně sehnala lístky a tak se šlo na kultůru.

Když člověk nic nečeká, jen těžko může být zklamán. Obrněn naprostou připraveností na veelmi podprůměrný hudební zážitek, kombinovaný s tancem a "úžasnými" efekty, usedl jsem do křesílka v fungl novým divadle Hybernia, a celkem se těšil až uvidím poskakovat po jevišti Petra Muka bo ňákou jinou celebritu. Jediným zklamáním bylo, že jsme si nestihli před tyjátrem koupit lahváče pro případ nouze nejvyšší. Se zaujetím jsme pozorovali publikum - který se zjevně těšilo na nadcházející velký věci. Náladu nám vylepšovalo akorát pár věcí, který s představením neměly příliš společnýho - pěkný uvaděčky v těžkých šedivých kápích, a fakt že "přízemí" maj v divadle Hybernia v druhým patře.

První půle byla slabá, písničky nudný, a celebrity žádný (akorát jednu ženu, co hrála bordelmama Jana identifikovala jako Petru Janů). Vildu Čoka s techno-punkovým hitem kde zpívá "probouzí se ve mně golem" jsem vyhlížel marně. Vrcholy první části pro mě bylo několik momentů, kdy zaváhal operátor jevištní techniky. Některé pohyby všelikých propadel a vysouvadel tak zjevně překvapily nejen publikum ale i protagonisty. Přeci jen, když se vám uprostřed vlastní árie pod nohama začne propadat jeviště, nepotěší to.

Netuším, zda to bylo rychlým Bráníkem na sluníčku před divadlem, nebo náhlým nárůstem kvality programu, ale druhá půle co do zábavnosti mnohonásobně převýšila prvou. Hudba chvilkami prosakovala z původní otřesné až na průměrnou úroveň(!), jevištní efekty se staly ještě nepředvídatelnějšími, a některé pasáže textu mi vyloženě zahýbaly bránicí. Namátkou golemovo vyznání lásky (Ten příběh je vo zamilovaným golemovi. To je panečku nápad!)

Neznám jíst a pít jílem proudí cit. Chci jen žít a být žid!

Zážitek večera měl však přijít až v následující scéně. Viděli jsme totiž na vlastní oči vrchol playbacku. A pořádnej. V momentě kdy nám měl ten Kolář zazpívat klíčovou zamilovanou árii, rozsvítilo se na jevišti modré světlo a v něm.....nikdo. Hudba začíná hrát, světlo se pohybuje směrem, kterým se měl podle choreografie sunout umělec. Ten byl asi zřejmě na cigárku, nebo co. Publikum už počalo nervóznět, že neuslyší ten velký hit, když tu se z reproduktroů ozval libý hlas našeho hrdiny. Místo naživo nám mistr zpíval z repráků. Světlo ještě chvíli zmateně jezdilo po prázdným jevišti a pak zhaslo. Rozsvítilo se až na mohutný závěrečný refrén, ale zase nic. Není každý den posvícení. Tohle byla jediná scéna který jsme s Janou opravdu zatleskali. Zážitky si nekoupíš.