pěna nevšedních dní

Tímto záznamem porušuju nejzákladnější pravidlo psaní deníků kronikářství a tak - no prostě začnu vyprávět na přeskáčku. Několik posledních dní bylo totiž zážitkově vysoce koncetrovaných, a to dokonce natolik, že nebyl čas ony zážitky hodit na papír. Teda na web. ... Nyní vytvořím nové slovo: wapír. Význam má následující - je to fiktivní materiál z kterýho jsou udělaný takový věci, jako třeba elektronický knížky. No a na tenhle wapír teď napřeskáčku ty zážitky napíšu. Normálně se vyprávění zahajuje třeba slovy "začalo to tak..", ale poněváč sem rebel, uděláme to jinak.

Skončilo to tak, že zazvonil pan Bučko a já, pln spánkem načerpané energie a zbytkového alkoholu vyskočil z karimatky a vyrazil ku pomoci s nakládáním. Leč můj mladistvý elán byl velmi zčerstva zpacifikován - speciálně upraveným pazmekem, pastí na bosé nohy kolemjdoucích. Podobný se určitě používaly ve Vietnamský válce. Vyteklo ze mě něco krve (dezinfikováno fernetem drsoňem, to sem drsoň), a já se stal neschopným úklidových prací. Tedy jsem se po několika dnech dřiny a odříkání dostal sem, k notebooku na marodku a mohl se začít zabývat podružnostmi jakými jsou čtení zpráv a psaní blogů.

K tomu co se dělo několik dní předchozích se vyjadřuju tady. Jde o teskný příběh zániku naší malé dědinské koleje.

Ještě předtím jsem se, tradičně jako člen elitního týmu Šiška v mouce, zúčastnil polotajného závodu Jízda do neznáma. Ten závod lze jen těžko objektivně popsat, optikou každého týmu i závodníka se musí jevit hodně rozdílně. Zdánlivě jde o klasickou stopovací hru s auty, kdy týmy jezdí křížem krážem po rodné vlasti shánějí odpovědi na rozličné otázky a podle nich pak pokračují v cestě. To se děje po dobu tří dní, s většími či menšími kolektivním přestávkami. Jak jsem řekl - v tom je pro mě těžiště jen zdánlivě. Skutečná zábava spočívá v atmosféře celého závodu - rivalita týmů přes den, stejně jako noční (alkoholické?) orgie, menší i větší naschvály mezi týmy a spousta navštívených lokalit všeho druhu (toť to neznámo v názvu závodu). Nevyhráli jsme, ale skoro. Smrt Kobře!

Vlastně jsme tak trochu vyhráli - krásnýho gumovýho Charmandera, který je pro neznalost pokémonského názvosloví zbytkem týmů nazýván oranžová obluda. Jde o putovní cenu, o kterou se teď musíme rok starat. Pojmenovali jsme ho Kuba Kalina (po bývalém členovi šišky v mouce, jehož hlava však jezdí stále s námi) a uděláme mu i vlastní blog. Samozřejmě ne tak dobrej jako tenhle, ale skoro. Konec konců, bude nejspíš tady na stránkách :) Tož se tedy máte na co těšit.

zátiší s lahváčem, hlavou kuby kaliny, toto, a samozřejmě nádobkou na sperma	šiška v mouce na přehradě	šiška bez mouky dráždí klíny

autor
nadpis
text

JE NUTNO VYPLNIT VŠECHNA POLÍČKA
(pro formátování používejte klasický bb code)