Jak jsem potkal drogy

(tenhle článek se smyslem trochu tluče s předchozím. obsažené myšlenky jsou totiž staršího data)
Když jsme se vrátili z Eurotripu a maminka se mě ptala jak bylo, sdělil jsem jí hned za tepla: "kouřili jsme tam mami spoustu marihuany a moc se mi to líbilo." To bylo poprvé v životě co jsme spolu o hulení mluvili. Věřím, že mnohé matky by u synů ocenily menší nadšení ke konzumaci omamných látek (zvláště pak těch nezákonných), nebo alespoň větší ohledy k rodičům. Má maminka do této skupiny patří oběma nohama, přesto ani tentokrát synkovi svému oblíbenému (to jako mně) nenafackovala, jen jej mírně pokárala. Pašák maminka, jako zkusšený pedagog vytušila, že její syn sice zhřešil, ale zase nelže takže není třeba zapalovat oheň na střeše.
Pubertou počínaje, jsem se vždy pohyboval spíš v prostředí kde se konzumoval alkohol. Nešlo o žádný puritánství, prostě okolním lidem z nějakýho důvodu přišlo zajímavější huntovat svý mladý zdravý organismy pomocí ethanolu a ne THC. Škatulkování na alkáče a huliče mi sice ještě dneska přijde legračně černobílý (stejně jako zavedené členění veškeré dnešní mládeže na šprty, nácky, skejťáky, smažky a pankáče), přesto jsem o velký většině vrstevníků tak nějak tušil k jakýmu táboru maj blíž. Ať si kdo chce co chce říká, ty dvě drogy jsou nekompatibliní - ne snad proto že se jejich konzumenti na sebe dívaj skrz prsty, ale jednoduše proto že si v povzneseném stavu po konzumaci tak nějak navzájem nerozumí.
Zkrátka, náhoda, prozřetelnost, tradice, osud, bůh, nebo nějaký jiný vesmírný breberky...někdo z nich tomu chtěl, že jsem více méně vyrostl na té tradičnější straně barikády. Zkušenosti s hulením typu "někdo něco donesl" pominu, byl sem většinou zlitej (..a tim pádem dost blbej na to abych to kombinoval), a fakt, že si toho ráno pamatujete ještě míň než obvykle, nepovažuju za plodnou zkušenost. Výjimek bylo míň než šafránu (teda já moc nevim kolik je šafránu, předpokládam že tak čtyři. výjimky i šafrány), ale během těch jsem zjistil že na mě hulení působí hodně pozitivně, po několika hodinách euforie navíc zase bez problémů odejde. A i když odejde, nechá po sobě pár zajímavejch nápadů, vzpomínku na pěknej zážitek. Žádný bolení hlavy, ranní šavlovačky a dny v prdeli.
Výlet do Amsterdamu jsme podnikli s obdobně alkoholem odkojenými vrstevníky (žádná jména. nechci nikoho kompromitovat :)), přesto jsme jako praví turisté prostě museli okusit místní manu nebeskou, jež do Amstru přitahuje mládež ze všech koutů světa. Okusili jsme. Nadšení, zážitky. Řekl bych že u velký části výpravy. (Pominu-li ty, kterým to vůbec nic nedělalo) Dva dni v rauši stačily, abychom poměrně radikálně přehodnotili svůj názor na věc. Vrcholkem ledovce změny byl moment ve Štrasburku, kde už to zas až tak legální neni, kdy jsme v jednu v noci běhali po parku a ptali se místních negrů, zdali nemají "nějaký roští". Měli. A dali. Přestože byli právě dovyslýcháni místní policií.
Ale zpět, tak teda co? Tak super. Čtenáře zklamu, rozuzlení nejen že bude nudný. Ono totiž nebude žádný. Přeš všechna zjevná krátkodobá plus marihuanových radovánek se totiž nad člověkem vznáší obrazy opravdivých pravidelných konzumentů THC. Závěr? Radši játra z kamene než vyhulená hlava. Aspoň v mým případě, protože tu hlavu tak jak je mam celkem rád (vsunu jeden nemoderní názor: myšlení JE návyková zábava) a asi mě bude živit. Kdyby pro mě pekařina byla jasná volba, možná bych se na to díval trochu jinou optikou. Jenže ona neni.
Komu přijde tenhle článek absurdní v tom smyslu, že automaticky předpokládam, že nějakou omamnou látku člověk konzumovat musí? Mě jo.

droga	droga	droga

autor
nadpis
text

JE NUTNO VYPLNIT VŠECHNA POLÍČKA
(pro formátování používejte klasický bb code)