0:25 24.12.07 - šuf
nic menšího než: smysl života
Ahoj, jmenuju se Jirka, je mi 23 let a stále se mi nepodařilo objevit smysl života. To zní dost pateticky, ne? Ta otázka mě trápí asi tak od ranný puberty. Dneska se tak nějak obecně předpokládá, že spolu s koncem puberty ta otázka člověku strašit v hlavě přestane. V mým případě nepřestala. Co mě neuvěřitelně zaráží je fakt, jak nepodstatná se ta otázka zdá být pro ostatní. Nikdo se skutečně nezamýšlí nad tim co opravdu chce, jakej má vztah ke světu, co ho vlastně vnitřně pohání a kam. Vždyť to je úplně ta nejpodstatnější věc, kterou by si člověk za těch sedmdesát let jemu svěřených měl vyjasnit!Dělá to? Chci říct - vlastně jsou dvě možnosti: buď se ostatním během puberty na rozdíl ode mě podařilo si svuj osobní smysl života najít, a nebo se naučili jak se takovýma otázkama vůbec netrápit. V tom prvním případě jim závidim, v tom druhým ne. Muj pocit je ten, že velká většina lidí patří spíš do druhý škatulky. Můžu se mýlit, třeba je to tak, že každý sice nějaký svůj vnitřní cíl má, s ostatními o něm však nemluví, protože jde o něco co jen těžko vyjádřit slovy a větami. A i když se to zhruba podaří, zjistíte, že vás ostatní chápou jen napůl. Tak proč se snažit? Proč psát a mluvit o nějakým smyslu života, když se zdá být zhola nemožný sdělit i ty největší banality z vaší hlavy? Záměrně používam neobratný sousloví "smysl života" - každej kdo ho vidíme už napůl automaticky otáčíme oči v sloup s tím že text před náma bude nudnej, dlouhej a nejasně mlhavej, jak delfská věštba. Moje odpověď lidem z první škatulky, který si myslí právě tohle, je následující: ne. Přijde mi smutný rezignovat na sdělování něčeho tak důležitýho ostatním. Souhlasim, že jde o něco ohromně obtížnýho - nejdřív smysla uvnitř hlavy najít a uchopit, a pak ho ještě někomu sdělovat. Přesto je to věc kterou bychom se měli snažit dělat - pro naše vlastní dobro, protože jak jsem psal: smysl života JE to nejpodstatnější co v životě člověk má. Minulá věta je tak očividná pravda, až to bolí, přesto se mi zdá že si jí málokdo uvědomuje.
Lidi z druhý škatulky asi chápu ještě mnohem míň než z tý první. Jejich filosofii si představuju jako něco ve stylu: nemá cenu řešit co zejtra, žiju tady a teď, a to ostatní nějak vyplyne. Smysl života je hovadina, prostě budu dělat co mi zrovna sedí a to je celý, mudrovat o tom dál je plejtvání časem. Myslim si, že takhle to má velká většina lidí, a myslim si že jsou hloupí. Sorry za upřímnost. Vymyslel jsem pro ně název padělatelé spokojenosti - protože nevěřim že někdo, jakkoliv ode mě odlišnej, může bejt timhle stylem dlouhodobě šťastnej - jakkoli to sobě i o sobě tvrdí. Tuhle filosofii z druhý škatulky u mě reprezentuje heslo "ten most překročim až k němu dojdu". Můj vzkaz jejím fanouškům je následující: až vás překračování jednoho mostu za druhým omrzí (a ono se to stane), zkuste se podívat jestli všechny ty mosty vůbec vedou správným směrem.
Nejdřív zvolím směr a PAK teprve vykročim. Když zjistím, že jdu špatně zastavim se. Tuhle logiku každej chápe když se prochází po lese, v životě ale zřejmě ne. Dívat se dopředu a přemýšlet o tom kterým směrem se vydat - to se nenosí. Život "jen pro ten dnešní den" vede podle mě k sebevraždám, depresím, a hlavně k planýmu hospodskýmu kecání - nadávání na svět ve kterým žiju. Nadáváním na svět kterej jsem si nevybral, kterej sám od sebe přišel a já chudák to teď musim přetrpět. Kdo nepřemejšlí kam jde, jen těžko dojde tam kam chce.
Teď bych měl asi skončit nějak tradičně - všechno co jsem napsal trochu zlehčit, ať se tomu společně zasmějeme. To neudělam - myslete si, že jsem na hlavu ale všechno co jsem psal myslim naprosto vážně, rozhodování o smyslu života považuju za to v životě nejdůležitější. Ještě pro úplnost - když píšu smysl života, mam na mysli osobní cíle, ideály. Důvod, proč by člověk neměl tady a teď spolykat na místě třicet prášků na spaní. Důvod proč je život pro nás lepší než nicota. Jakej je ten váš?
Je asi ode mě hloupý tvrdit spokojeným lidem, že nejsou spokojený a snažit se jim nutit svůj pohled na svět. Co byste nechtěli. Jmenuju se Jirka, je mi 23 let a z nějakýho důvodu si myslim že vim víc než oni. A přitom nevim nic. Vždyť jsem to já a ne oni, kdo tu má problém, neni si jistej co v životě chce a sere ho to. Rozum je dar i prokletí - věřim že samotnej fakt že o takových věcech přemejšim mě posunuje dál, pomáhá mi si líp uvědomit co vlastně od života chci. Věřim a pochybuju. Dubito, ergo cogito, ergo sum.
Filosof
muj dalsi neSMYSL
Mno,předem se omlouvám, jestli bude můj příspěvek opět nesrozumitelný, ale nějak mě tyhle existencionální otázky zajímají,přestože nejsem žádný filosof,filosofii jsem nikdy nestudoval a vlastně skoro žádné filosofy ani neznam. Nicméně filosofuju rád,tak sorry.Jednou jsem někde četl, že pouze 3% lidí mají nějakou vizi,čeho by chtěli v životě dosáhnout a snaží se ji naplnovat dosahováním malých cílů, které k té vzdálené vizi vedou. Možná těch lidí bude trochu víc než 3%,každopádně pocit,že převažují lidé ze druhé skupiny,je nejspíš správný. Neměl bych jim to ale za zlé a nemyslím si,že jsou tak hloupí,neboť přemýšlení bolí,obzvlášť o takových zdánlivě neřešitelných otázkách. Navíc najít smysl života (vizi) je jen začátek,ještě mnohem těžší je naplnit ho (hledáním cest,plněním cílů).Proto těch 97% lidí raději naslouchá farářům,politikům,nadřízeným managerům,reklamám v televizi.Je to jednodušší.
A smysl mého života? Otřepané pořekadlo praví,že každý chce to,co nemá. A jelikož jsem pubertu prožil v rozvrácené a relativně chudší rodině,začal jsem tehdy snít o pevné,šťastné a bohaté rodině. Vize tedy byla na světě,ale jak jsem řekl, mnohem těžší je ta cesta. Dnes můžu říct, že jsem stále ještě na začátku,ale myslím,že jdu správným směrem. Stávající rodinu jsem dost stmelil,udržuji nádherný dlouhodobý vztah a ani o peníze snad nouze nebude. Jestli jste čekali něco ohromného,zábavného,abstraktního,originálního,tak bohužel. Moje vize je velká štastná rodina ve vatě,nic víc,nic mín. A tak na tom už pár let pracuju. Stojí to ale hodně snahy,práce a odříkání, až byste se divili. A všem,jejichž smyslem života je splynout s přírodou,zažít nirvanu, zabránit globálnímu oteplování nebo začlenit romy do společnosti držim palce!!!
A ještě tip na závěr:Einstein na otázku smyslu života odpověděl,že člověk je na světě pro druhé lidi. Tahle věta mě taky hodně ovlivnila, má ve své jednoduchosti neuvěřitelnou hloubku.Ale to už by stačilo...
šuf
závidim ti?
Zdar, dík za odpověď - mám za to že naprosto srozumitelnou. Moje rodina fungovala vždycky relativně dobře, peněz nebylo moc ale málo taky ne. Možná že i proto, jak jsem psal, nejsem ohledně životních cílů vůbec pevnej v kramflecích. Maslowova pyramida lidských potřeb, kterou jinak považuju za docela praktickej vynález a nástroj sebepoznávání, mě tim pádem řadí přinejmenším o jeden řád "výš" než tebe (ve své slavné studii vycházel Maslow mimo jiné právě z psychoanalýzy Alberta Einsteina). Jestli se opravdu výš nacházim je ale podle mě celkem sporný - protože já jsem ten, kdo tu má problém s hnací silou, a ne ty. Otázkou je, jak dlouho nám oběma onen stav mysli vydrží, ale o tom si netroufam spekulovat, a taktéž ti držim palce :)Proč jsem ale psal ten článek? Protože mě fascinuje (a znechucuje zároveň) fakt, že tak nejzákladnější věc velká většina lidí nemá vyřešenou, ba ani o ni nejeví zájem. Reklamy nebo politici nám snad můžou pomoci s prioritami z dolní části pyramidy. Ty opravdu komplikované priority ale přicházejí až výš - a jsou mnohem individuálnějšího charakteru, než potřeba jíst a spát. Je možný, že někomu je pomůže najít a naplnit třeba ten farář, nebo manažer - jsem ale toho názoru že sebepoznávání a sebezpytování je mnohem spolehlivější cesta. Jak dokážou jiní žít bez něj si neumím vysvětlit. Buď se tak dobrovolně připravují o část svého štěstí, a nebo je k němu vede instinkt. První varianta je smutná a druhý nevěřim (náš instinkt je instinktem lovce, přinejlepším starověkého zemědělce. Pochybuju o jeho možnosti vést člověka 21.stoletím.)
Napříč rozvinutými ekonomikami je dokázáno, že subjektivně pociťovaný štěstí klesá s rostoucím HDP. Čili: v bohatých státech jsou lidé v průměru méně šťastní. Tak pozor ať nejste jedni z nich.
Filosof
Pyramida
To je zajímavá otázka- to PROČ lidé nepřemýšlí o smyslu života,škoda,že nejde vyřešit anketou:) No já si myslím,že to bude kombinace toho dobrovolného nepřemýšlení (lenost,přemýšlení bolí) a instinktu (k přežití to nepotřebuju a ještě by to mohlo narušit psychyckou rovnováhu). Určitě je to ale pro ty lidi velká škoda, protože s nějakým smyslem (ať už je jakýkoliv) je život plnější a možná i snazší.Tu pyramidu už jsem párkrát viděl,ale nikdy jsem jí nějak blíž nezkoumal a sebe do ní nedosazoval. Teď si jí prohlížim a s hrůzou zjišťuji, že vlastně ještě nemám ani dostavené 1.patro:) Až na sexuální si ty ostatní potřeby částečně zajištuji příspěvkami od rodičů. Nicméně pomalu se přiblížuji k naplnění té vize,kterou jsem si kdysi v 15ti naformuloval a zhruba jí vyjadřují první 3 patra pyramidy.
Co pak bude dál? Určitě budu chtít až do smrti tyhle základní patra udržet nezničitelná,protože jsou nejdůležitější. A touha podívat se ještě o stupínek výše nejspíš na sebe nenechá dlouho čekat.
Ty tvrdíš, že už řešíš potřeby vyššího řádu a momentálně nevíš kudy kam. V tom ti já asi nedokážu poradit, jen mě napadá, jestli má tvoje pyramida opravdu silné základy? Znám totiž řadu lidí, kteří řeší nesmrtelnost chrousta, tváří se kdovíjak intelektuálně na výši a přitom pak zjišťují,že "nemají kde bydlet a co jíst". Je to problém nejen řady filosofů, ekologů (ikdyž ti ted maj "zelenou") nebo bývalých disidnetů:) Další problematickou skupinou jsou děti, kterým rodiče postavily první patra pyramidy, aniž by jim daly návod,jak této výhody využít. Ti pak také často tápají ve vyšších sférách a může to mít i tragické konce...
Ted to ale myslím obecně,ty mezi tyhle skupiny nejspíš nepatříš. Asi tě pochopim až za pár let (tipuju 5),až založim a dobře zabezpečim rodinu a dostavim tak ty 3 patra:)
šuf
na pravou míru
Pokusy a měření několika posledních desetiletí ukazujou totéž co ty naznačuješ; že Maslowova pyramida je mylnej koncept. Škatulkování priorit ještě vcelku sedí, zdaleka ale neni pravda, že by lidé naplňovali svoje potřeby v pořadí daným pyramidou. Jak říkáš - existujou lidi s hlavou v oblacích, kteří pomalu nemají co jíst, a celou Maslowovu teorii staví doslova na hlavu.Co z ní však zůstává je ono členění. Potřeby nižších pater, který jsou nám lidem víceméně společný. Ale pak jsou ty další, "vyšší", který člověk opravdu musí hledat - v knížkách, v okolí, v sobě. Každej z nás je totiž má, na rozdíl od těch nižších, jiný. A co si sám neobjeví, to nezná.
Každej člověk ví, že má-li hlad, musí se najíst. Cítí-li ale v svým životě prázdno, jen těžko hledá cestu z něj. Tápe ve tmě, a málokdo mu dokáže poradit. Tvrdíš, že to tápání bolí a k přežití není potřeba? Souhlasim. Ale přidávam, svou osobní teorii, že netápání v takový situaci bolí ještě víc. Celej život je série pokusů a omylů, tak to holt v přírodě chodí. Pokud se pokusů vzdam, tak už to život nebude.
Kdo má zájem, nechť si přečte mojí práci o lidských potřebách a ekonomii.
renča
nic menšího než: smysl života 2
zatraceně rozumím...nesnesitelná tíha bytí :(outlet vuitton borse
