skuhry.com - web pro srandu králikům

6:38 18.3.08 - šuf

tenkrát poprvé

A tak jsem se koneřně rozhoupal, a po vzoru hochů od bobří řeky sbalil tornu, ukázal záda ospalému předměstí a vydal se vstříc náruči matky přírody. Za cíl jsem zvolil národní park Ku Ring Gai, kterej má spoustu výhod - je jeden z nejslavnějších v Austrálii, jsou tam klokani a koaly (který jsem furt ještě neviděl), a konečně je to tam půl hodinky vlakem.

Začalo to nevinně - potácim se ranním vedrem, směrem kde jsem tušil železniční stanici. Zazvoní telefon, nestíham zvednout, zato se stíham podívat kolik je. Vlak jede za deset minut, a podle nízkého letu papoušků a lišejníku na stromech tipuju vlakovou stanici tak na dva kilometry daleko. Ty tam jsou nápady typu "máš jenom jedno triko, tak si ho skrznaskrz nepropotíš hned na začátku". Běžim jak o život, a cestou hulákam na kolemjdoucí asiatky kdeže je tu to nádraží. Asiatky věděj, ukazujou. Prej twenty minutes. Já jim dam!

Stihl jsem to. Totál propocenej se vřítil do odjíždějícího vlaku - kterej odjížděl na minutu přesně. Popadnu dech, a vedle sedící paní se ptám, jakže tu v austrálii kupujou jízdenky. Na nárdaží prej. Prima, první jízda vlakem a hned načerno. Pani povídala že mě nejspíš nechytí, ale příště ať se polepšim. No jasně :). A pak už jenom čumim z okna. Cestou mě zaujala probíhající výstavba železnice. To se ještě dělá? V Číně a Austrálii jo. Železnice byla moderní v devatenáctým století, a to jedenadvacátý prej vypadá že si jí znova oblíbí. Prima, já už si jí oblíbil. A máme to zadarmo, vystupovat.

Kdo spěchá je vůl. Toť nové přísloví. Žádný přiléhavější mě nenapadlo (práce kvapná ani dvakrát měř se mi nehodí do krámu), tak jsem si tohle vymyslel. Je blbý a úderný, takže se jistě ujme.
No prostě: nejenom že jsem si nekoupil mapu (což byl záměr), já si ani neobkreslil a nevyfotil tu mapičku co visela na internetu. Zapamatoval jsem si jenom, tvar cesty, kterou plánuju projít a cílový místo. Hmm, žůžo dobrodrůžo - ale co, zeptam se pocestných, a když dojdu jinam, taky to klokani beze mě ještě chvíli vydržej.

Zarazilo mě, že už 300m od vlakový stanice paní v obchůdku prohlásila, že na cestu do mýho cíle jsem úplně blbě, a že mam jít radši jinam, na druhou stranu, kde je taky hezky. Vydal jsem se přesto původním směrem, kterej se líbil mě (a později se zjistilo, že byl náhodou i správnej).

Cesta buší spočívá v tom, že buď koukáte pod nohy a nevidíte pavučiny, a nebo čumíte po pavučinách a zakopáváte. To první je horší - protože i pro nás co se pavouků nebojíme, je lepší mít nakopnutej palec než decimetrovýho pavouka v ksichtě a pavučinu všude.

Že maj pavučinu napříč turistickou stezkou každejch pět metrů (pani říkala, že je to jedna z nejpopulárnějších stezek v austrálii...připomíná mi to Island), to zamrzí - zvlášť když si v průvodci přečtete že tu maj 280 druhů jedovatých pavouků. Ale co, provoz na místních stezkách je evidentně značný. V cestovní knize na šestým kilometru (něco jako vrcholová kniha, jenže neni na vrcholu, ale vprostřed cesty) čtu, že tudy naposled někdo šel před osmi dnama. Hmm, místní pavouci jsou rychlý, utkali solidní barikády během tejdne. Taky vegetaci tu maj rychlou, les kterým procházim už minimálně jednou solidně prohořel. Jsou tu děravý stromy, černý pahýly i ohořelý zábradlí. Paráda, celodenní procházka takovým lesem vám názorně vysvětlí, proč jsou tu všude ty cedule že nemam v buši dělat oheň. Přesto potkávam pár ohnišť, poctivě obložených kamenama. Dumam nad chycením ryby a opečením nad hořící buší, ale znáte to - stejně nic nechytim. .. zato buš, ta by chytla hned :)

První brod, první koupání. Druhej brod, duhý koupání. Kooooupání! Lagunka v džungelním údolí - potok teče kus po skále v mělkým korytě vystlaným jemňoučkým pískem. Pak dvoumetrovej vodopád a pod nim studená tůň, vedle ní vyhřátá skála. Koupu se nahatej, asi půl hodiny se střídavě rochnim ve vyhřátý vodě nahoře a studený tůni dole. Sluníčko, třicet stupňů, tropickej ráj, .. prostě nářez. Ještě chvilku čekam, kdy přjdou nahý exotický krásky a dovedou to k dokonalosti, jenže vony nejdou. Prdim na ně, dobrodruh je živ na cestě a ne v laguně.

A tak jdu, potkávám obrovskej rybník v zařízlým údolí, parádní skalní útvary a takový různý turistický věci. Popisovat to je nuda, mrkněte na fotky. Nepotkávám žádný nástěnný mapy. Ve vesničce u rybníka, stejně jako na nádraží bylo taky kulový. Co mi zbejvá, jdu teda kam mě nohy nesou. Sleduju západ slunce a zjišťuju že jak teplota klesne pod 25 stupňů, tak mi teprv začíná fungovat mozek. To budou tady v austrálii krušný studia. Cvíli po západu slunce už je tma jak prdeli a já s čelovkou přicházim k nějaký vesničce. Moment...chtěl jsem spát v buši. Tak jdu zpátky do buše a spim.

Celou noc kolem mě leze 280 různých jedovatých druhů pavouků a hopsaj dva klokani. Všechny je slyšim. Zvlášť ty klokany, protože takovejhle kravál může dělat jedině zvíře co tak blbě hopsá, to dá rozum. Seru na ně, spim.

Ráno docházim k názoru že totálně nevim kde jsem, a tak bude lepší jet vlakem dom a na příští cestu se líp mapově vybavit, když ty joudové protinožci neumí ani vyvěsit v národním parku mapu národního parku. Tak se vydam směrem k nějakýmu nádraží. Starej pán, co se ho ptam na cestu, mě otáčí, jde se mnou tři kiláky zpátky a ukazuje mi nádraží. Pracuje ve výzkumu kognitivní psychologie a jazyka, jeho povídání je to děsně zajímavý, ale o tom jindy. Taky říká že skutečně jedovatý pavouci si tu nedělaj pavučiny, ale kokony u země. Až příště budu spát pod širákem v buši, mam mrknout jestli tam nejsou, kokoni jedni kulatý :)

Naskakuju na vlak a jedu dom. Na bílo, pro jednou. Tak a to je von. Muj první vejlet do nespoutaný Australský přírody. Sněd jsem plechovku fazolí, tousťák a odporný pšeničný sušenky, ušel nějakejch 25 km a neviděl jedinýho klokana ani koalu. Závěr? Laboratorní práce se mi líbila.

zbysh

Ty kosmonaute

Chlape, úplně jsi mne namlsal! Už nám tady tají ledy a přestává pršet a tak se pomalu chystám na malinkatej vandřík po holandské krajině. Buš tu nemají a pochybuju, že by v téhle zemi vůbec mohla chytnout, na klokana taky narazíš jenom občas, ale spát po hvězdama se tu dá tak jako tak. Už taky díky tobě vím, kam ideálně vzít Hush na výlet :) 280 druhů. Aaaaaa. A to jenom těch jedovatejch!

Užívej a uč australan(k)životu

zbysh

Dodatek

*australan(k)... tak tohle podivné slovo mělo být:
Australan(k)y, ale vůbec se to nepovedlo. Jo jo, kompresí prostě dochází ku ztrátě dat...

Sledgehewer

no tak jo...

...budu se snažit vcítit a dneska v noci si na sebe otevřu okno, ať sem taky trochu přírodní. Tak mě napadá, až se jednou vrátíš do vlasti, projdeš nějakou karanténou, ohněm, kocertem Evy a Vaška, nebo tak něco? Riziko, že se s tebou sveze i nějaká jedovatá potvora, se mi zdá příliš vysoké!

ninest123

ninest123@163.com

vložit příspěvek

JE NUTNO VYPLNIT VŠECHNA POLÍČKA
(pro formátování používejte klasický bb code)

autor
nadpis
text