Den 6
Začal velkým objevem: alumatka (moje) neizoluje tak dobře jako karimatka (Štěpánky). Tudíž jsem už v jednu byl zmrzlej jako drozd a šel se koupat. Zážitek (společenský i fyzický) byl úžasný, po půlhodinové osamělé meditaci připlulo pět nahých britek s jednomužným doprovodem a jali se se mnou konverzovat – což jsme činili až do nádherného slunce východu.
Dopoledne bylo ve znamení spánku a marného čekání na Meddyho s Pendolínou. Poledne – čas schůzky – minulo, vydali jsme se na hřebenovku Langmarlankat-borsmo“rk (4dny). Zjistili jsme na ní, že island není zemí ohně a ledu, jak se domnívají turističtí průvodci a chudáci turisté, nýbrž zemí čmoudu a špinavého sněhu. Zatímco oheň jsme zatím viděli jen na benzinovém vařiči a led v supermarketu Bónus, čmoud tu jde skoro z každýho kopce a oudolí a špinavej sníh dláždí hřebenové cesty.
Etapa 1 měla měřit 12km (což možná měřila) a mít převýšení 400m (což se minulo asi o 600m). Sice pršelo a bylo to po ledu, ale ušli jsme ji v šortkách, hnáni úžasnou kalorickou snídaní. (chléb+sušený ananas+psikan – viz jídelníček na konci). Snad úžasná energie ananasu, snad dynamit v našich lýtkách, snad mé obavy z nocování na sněhu bez horké lázně nás vedly k rozhodnutí zdolat i etapu 2 – průvodce pravil shodně 12/400. Kolik to bylo doopravdy nevím, došli jsme se zaťatými zuby nevnímaje úžasná panoramata, jež se nám otevírala.
Cestou jsme se rozhodli nafotit fotosérii „hnusnej Island“, která má rozptýlit mylné představy, že celá tato země jest nádherná. Ba naopak – většinu jejího povrchu (90%) zabírá štěrk, písek, šutry a ledove (=špinavej sníh). Zbylých 10% jsou nádherný panoramata, který jsou v zahraničí drze vydávaný za Island. Odteď fotíme písečný polopouště a haldy štěrku, vydávající se za hory.
Vrcholem dne měla být večeře: rýže, sójové maso a sójová omáčka, které se po letech oddělení měly spojit v harmonický celek – což udělaly. Leč výsledný harmonický celek byl nevýslovně hnusný – my ale měli hlad a navzdory protestům chuťových buněk jej zlikvidovali. Zcela vyčerpaní jsme bez pípnutí zaplatitli 1600 ISK (=500 Kč) za kemp bez teplý vody a usnuli jak koťata.
Nutno zopakovat že večeře byla fakt hnusná – ani Šufan(!!!) jí nedokázal dojíst, a protože nám ve stanu smrděla, museli jsme ji vrhnout do předsíňky, následovně vyhodit…
Zapoměli jsme ovšem zmínit veliký zážitek - sedíme u chatky v Langmanndaugau a žereme drobky chleba se salámem. Přichází muž a povídá : „I am terrible sorry! I am going ro cook. It will be noisy. Sorry for that.“ My zírali skoro s otevřenou pusou a řekli OUKEJ. Načež ten muž 5 METRŮ DALEKO od nás!!! zapálil ÚPLNĚ OBYČEJNEJ BENZ͡NÁK, co udělá tak nanejvejš PUF PUF PUF. Tak to jsme eště nezažili teda.
Šuf viděl v potoce pstruha
a to ho nesmírně povzbudilo. Jeho nadšení ještě o 100% vzrostlo.
Skoro se zdá, že má raději ryby než mě… No a závěrem: Peněz
málo – máme v plánu padělat visačku na stan…
co se kýče týče | Landmannalaugar poránu | lávové pole |
přes hory | trochu sme se báli... | panorámata :) |
