Islandské elegie

Kompletní deník sebevražedné pětitýdenní výpravy na ostrov, na kterém sice pěstují banány, ale jeleni tam nežijou, bo by tam chcípli zimou. Co píšu já je normálně, Štěpánka kurzívou. Byla to fakt dřina přepsat (díky Lucko), tak doufam, že to někdo přečte.
14:46 12.9.06 - Den 30

Velká estráda

Začínáme oťukávat Reykjavík.Chodíme po městě, ohříváme se v obchodech (draho) a u internetu zdarma.Hledáme Bónus, před Bónusem je to samá socka (jako my). Šufovi se líbí v kuchyňskejch potřebách, mně se líbí všude, kde je teplo. Čekáme na Gay parádu, na stejdži pro koncerty zvučí docela hustá kapela. Všichni tůristi si kupujou havajský věnce za těžký péňo, aby pořádně oslavili ten Gay day. Mraky lidí – mizíme vyfotiti památky – katedrálu. Jenže foťák nechce. A není to baterkama. Odmítá komunikovat s paměťovou kartou. Dostáváme záchvat šílenství, že jsme přišli o všechny fotky (je to klidně možný). Běháme po RYK shánějíce přístup na net, respektive k počítači. V knihovně úspěch, ale karta stejně nereaguje, takže snahy vzdáváme a začínáme promazávat druhou kartu L! Gay paráda začíná!

Lidí jak na Václaváku. Celá Langavegur – místní Václavák – je ozdobená barvami duhy, všichni netrpělivě očekávají 4% populace (+?) Islandu. Aby ne, po nich totiž přijde Norské duo padesátnic, Ómar božský, Regína Ósk (-místní stars první kategorie) a ta supr kapela, co zvučila. Jinak to vypadá na prvomájeovej průvod.

Přijížděj s policejním kordonem (2 polísmeni), úvodní jezdci na motorkách, pohlaví mě neznámého, ale jeden vypadá podobně jako Ómar (o jehož pohlaví už vůbec nehodlám spekulovat). Následujou kvanta lidí – někteří jsou zmalovaní, jiní okřídlení a spousta jejich kožených. K mému zmatení pochodují i děti. (6+). Štěpánka tvrdí, že je to pochod solidarity, a ne 4%, čímž pro mě úroveň akce ale značně klesla. (Myslel jsem že smyslem je světu ukázat : Tady jsme, a je nás tolik!).

Následují velmi alegorické vozy, co mají společné: mají vlastní sound systémy (v jejichž rytmu posádky trsají) a sunou se velmi pomalu. Co jim společné rozhodně není, jsou posádky. Projíždí kolem vše – od bandy dědů motorkářů (Rammstein) po polonahé anděly s plyšovými křídly. Krom toho kvanta děv (či mužů?) odděných do alobalu či latexu. Laboratorní práce se mi líbila. Přichází vrchol odpoledne – úžasná show se všemi zmíněnými hvězdami. Očekáváme však množství úvodních projevů, a tak radši jdeme do Bónusu. Cestou Štěpánka nachází žvýkačku a bonbón (obojí originál zabalený). V Bónusu maj vyprodáno! Není chléb Euroshopper, ani Pita, což je pro výletníky našeho formátu rána pod pás. Zřejmě nedocenili menšinu a její fanoušky – a jejich apetýt a zálibu v nejlevnější stravě, která je přece určena jen turistům z chudých zemí, ne?! Asi ne.

Vracíme se tedy s fazolema (samozřejmě Euroshopper) k pódiu. Na něm již trsá Regína Ósk – neskutečně energická šedesátnice, co se snaží vypadat na dvacet (místní Helenka Vondráčková). Střídá se ve svých plejbekových vystoupeních s vyvinutou vítězkou Švédsko hledá superstar, která neví, kdy má otvírat pusu, aby to vypadalo že zpívá. Obě na scéně roztáčejí neskutečný aerobik (kam se hrabe Olga Šípková), doprovázený duem tanečníků – transvestitů, kteří na každou píseň přicházejí s úžasnějším a úspornějším oděvem. Image klasické estrády TV Nova však dovršuje až božsý Ómar. Nastupuje na scénu, během jeho (jediné) písně se komparz na scéně postupně rozrůstá, až při pětinásobném závěrečném refrénu Ómarova šlágru je pódium pokryto hvězdami vystupujícími na show i protagonisty průvodu. Všichni tleskají do rytmu a usmívají se. Nádhera. Ve velkém finále začínají vzduchem létat konfety. Publikum je v euforii – všichni tančí, Štěpánka s nimi. Znechuceně dojídám fazole Euroshopper. Snad už to skončí a přijde ta dobrá kapela. Skončilo. Nepřišla. Uvěřil jsem tomu až, když počala Staff rozebírat bicí. (To značí konec každého koncertu). Asi se jim nechtělo hrát na plejbek. Tak to byl vrchol.

Štěpánka si krade duhový věnec, procházíme se po okolí, sledujeme davy mířící oslavit tu úžasnou akci do hospod. Zvažujeme návštěvu all-you-can-eat restaurace, ale prdíme na to. Restaurace je rybí a my máme smrsklý žaludky. Srážíme se s MaP a sdělujeme si své ohromné zážitky. Peddy má dnes narozeniny, my máme přání jediný – domů, do srdce Evropy. Vedeme je do „našeho“ lesíka pod vodárnou a trumfujeme se vzájemně historkama. Ta o chycení ryby sklidila ohlas – dáváme si oslavného panáka domácí slivovice a vyrážim s Peddym na ryby. Ukázal mi spostu tríčků, ale chytli jsme zas hovno. Neva, rybaření ve dvou (s jednim prutem) je větší legrace. A viděli jsme tuleně!

Po návratu se pouštíme do slivovice, naše odvyklé žaludky to nesou nelibě. Plánujeme následující dny, jak mi už měsíc píše maminka, :vydržet.

Peddy s Mendolínou konstatujou, že u nás ve stnu to DĚSNĚ smrdí. No my je varovali… Křepčíme se slivovicí v dešti – zaznamenali jsme zajímavou věc. V noci už je tma!!! Blíží se polární noc, je načase s Islandem se patřičně rozloučit a radši zemi opustit…


Islandský Gay slavící svou nezávislost

Jeho kamarád

Pihovaté nebe nad Reykjavíkem

1 komentářů - přidat komentář
14:42 12.9.06 - Den 31

Slunečno - to čumíte, co?

Dnešní snídaně značí velkou změnu oproti obvyklému jídelníčku. Měli jsme rejžovou kaši…Ale není to porridge. Porridge je porridge! Sbalíme a jdem na jednu ze dvou bílejch islandskejch pláží. Má tam bejt teplej termální bazének, co se v něm neplatí za vstup, ale za převlíkárny. Na to my s Pendolínou serem a vystrkujem holé zadky na matky s dětmi, co jich je kolem fůra.

Rýžová kaše, to je hovno snídaně (i když do ní otočíte uloupenej džem – furt na porridge nemá), tak necháváme holky cachtat, a vyrážíme s Peddym „párkrát nahodit“. Párkrát nahazujeme a oba chytáme rybku. Peddy jesetera a já nějakou jinou rybu, za oko chudinku. Oba jsou šťastně vráceni vodě, akorát ta moje to nějak těžko vydejchává. Asi dvě minuty restartuje mozek v poloze na boku, pak jí to dojde a úspěšně odplavává. UFF. No a teď je čas chytit nějakou pořádnou rybu.

Vracíme se po hodině a půl, sluníčko svítí a holky se cachtaj. Tváří se zle – nejspíš si „párkrát nahodit“ představovaly jinak. Tak radši držíme huby a vyrážíme. MaP do centra do muzeí, my na poslední nákup v Bónusu (námět na obraz). Dorážíme do MEGA shopping centra. Štěpánka zkouší voňavky, já s ní chci hrát karate na Playstationu. Ona nehraje a já nečucham – po chvíli tedy shoppingu zanecháváme a dem radši nakoupit do Bónusu. Zjišťujeme, že naše životní náklady jsou skoro nižší než doma – dosavadní útrata je 9000 Krónur – 3000 Kč, takže to dneska zarovnáme na 10.

Zpět k cachtání v bazénku. Bylo tam i termálně vyhřívaný moře (Islanďani si to můžou dovolit) – asi takhle:

OBRÁZEK

Ale v teplym moři byl odliv a paní velká jako velryba, tak jsme tam teda nešly.

V Bónusu jsme teda koupili, co košíček a ruce unesly (košík se ukázal být malý) a u pokladny jsme pak našli ještě bonbónky MINT, co normálně stojí 150 krónur. No neberte to. Banány na Islandu jsou levnější než v čechách (skleníky v Hveragerdi) a to je paráda.

Ohledně islandských potravin jsem provedla zjištění: mlíko je fakt mlíko a né ňákej řepkovej olej, co do toho lejou v čechách. Zbejvá 443 krónur – vydávám se na druhý nákup s účelem pořídit dobroty. Je obtížné to nějak skloubit, aby to dalo aspoň těch 440. Mám ve vozíčku věci za 409 krónur – hledám něco levného…a nacházím HIT. Dar pro Šufa. Je to nejlevnější přesnídávka za asi 34 krónur.

OBRÁZEK

Navíc nám zbejvá každýmu 1 krónur na památku. Paráda.

„Ty jo, já se fakt těšim, jak budeme mít poslední tejden ty batohy lehký“ (památná věta z prvního dne vejletu). „Ty vole, dyť je to těžší než když jsme přilítli. To nemáme šanci sežrat“ (památná věta – zbývá 5 dnů na Islandu). Na počasí už jsem si patrně zvykla, neboť vzdor Islanďanům, co měli na sobě fleesky, já s Pendolínou chodila v kraťasech a hornim dílu plavek. Pak jsme na tabuli spatřily, že je 14 stupňů C. No to je ovšem vedro!!! Odpoledne pak, když zašlo slunce, sem chodila v triku a v kraťáskách, tabule ukazovala 12 stupňů. Vždyť je léto né?

Míříme přes industriál zónu na ňákou výpadovku z města. Míříme dlouho. Podél dálnice – no super.

Islanďani jsou zase o krok napřed. Potkáváme vodíkovou čerpací stanici – záblesk budoucnosti. Jo, ta stanice si ten vodík taky sama vyrábí, dovnitř jde jen elektřina a voda. Jsem nadšen. Štěpánka prochází kolem bez známky zájmu. Hanba. Industriální zónou rovněž protéká lososová řeka – světový unikát (jinak lososi fabrikám a dokům moc neholdujou). Tady načerno chytat nebudu – za den se platí 40.000 ISK (13.000Kč), místo porybnýho prej volaj rovnou policajty. Hukot, nejen každej člověk, ale i losos más svou cenu. Tohle budou patrně rybí lordstva.

Sice je tu stavba, ale nám se dál nechce. Stavíme stan za skladem z vlnitého plechu, nedaleko se nachází jeřáby, bagry a Ringroad. Co bysme ale chodili dál, heslem posledních :o) dnů je (hned po vydržet!) nespěchat. Což neděláme.


schema vyhřívaný pláže s vyhřívaným mořem

Nejvěrohodnější značka "pozor, padající kameny"

Bronzový viking obdivuje dílo K.Marxe.

přidat komentář
14:38 12.9.06 - Den 32

Tektonický

Štěpánka opět vaří (po jednodenní rýžové odmlce) porridge k snídani. Je to její 24. (Chtěli jsme zapsat jubilejní 20., ale nějak se na to zapomnělo). Kupodivu nám stále chutná. Štěpánka si už život bez něj nedokáže vůbec představit. „Šufe, mě úplně děsí, že už nám zbývá jenom 5x porridge“. Ať žije oves.

Plán na zbývajících 5 dnů:

- projet Golden Circle (Ringvellur,Geysir,Gullfoss – trio Sehenswurdigkeiten, který je to jediný, co většina turistů kdy z Islandu viděla.)

- odletět domu

Odtud heslo „nespěchat“

Jsme líný, tak stopujem přímo v industriální zóně – na čtyřproudý silnici mezi bagrama. Netušíme, jak se správně tiskace napsat : „no, tak na tohle tady nemám klávesu, popsala bych to jako těhotný i , bokorys.L.)“ Ale pán, co tam měří silnici teodolitem vytáhne sprej, a ochotně nám to na silnici namaluje. Cedule : (opět těhotný I, ING“ zhotovena a šup..na dvakrát jsme tam.

V Pingvetliru se kdysi scházel Islandskej parlament. A kvůli tomu sem všichni jezdí. Jenže vidět tu není zhola nic. Všichni návštěvníci teda jen tak čumí na krajinu a cosi si představujou. Je jich tu dost…Ale naštěstí pro nás je tu ještě jena WOW atrakce.

Vikingové se totiž scházeli přímo na místě, kde se stýkaj (teda vlastně nestýkaj viz dál) Severoamerická a Euroasijská zemská deska. To bylo ale vikingům nejspíš ukradený, spíš se jim líbilo, že je tu pěkný údolíčko, a že to nemaj z Reykjavíku daleko. Ostatní vikingové (třeba z Akureyri) to sice daleko měli, ale koho zajímá Akureyri. (Reykjavíčani jsou něco jako Pražáci, už od 9. století!) Že by teda to údolíčko nějak krylo aspoň před počasím, to taky ne. Hned po příjezdu jsme viděli vodorovný déšť – a v údolíčku nejvíc, páč navíc k tomu normálnímu větru tam byl průvan. To si teda vikingové moc nevybrali.

OBRÁZEK

Navíc je to pěknej Voser. Desky jsou od sebe 5 km (a vzdalujou se 2cm/rok) ale to se blbě fotí. Tak turisty zavedou do mnohem užší rokle, která sice žádný desky nedělí, zato dobře vypadá. Navíc je v ní vodopád – to ale nadchne tak turistu co je tu na víkend, my takovej vídáme obden. Celá atrakce je na americký půlce, po evropský neštěkne ani pes.

Doma je doma, vydáváme se přez zlom stanovat na Evropskou.

Po tý cestě, co sem choděj obvykle i koně (tůristi ne, na ty je to daleko). Ty kobyly celou tu cestu rozdupaly a teď je samý bláto. V Evropě se nám líbí víc, cítíme se skoro doma. Ustýláme na drnech – tvarování lepší než kosmodisk.

Evropská deska je hrbolatá!

OBRÁZEK

Fouká Islandský vichr, když nám uletí stan, nebudem se divit. Silnice nedaleko – ráno bude na stopa kousek.


spaní na Eurasijské zemské desce

Falešná puklina mezi deskama

Pravá puklina mezi deskama

Tady se scházel islandskej parlament. Dneska tu nic neni, ale všichni si to fotěj :)

Místní vodopádek

1 komentářů - přidat komentář
14:29 12.9.06 - Den 33

Nejvulkaničtější

A ráno je hezky. My nespěcháme. My máme čas…Válíme se, pomalu balíme. Stopnem paní, co je Islanďanka – tourist guide z povolání. Občas nám něco řekne o přírodě. Baví jí matematika, zajímá se o astrologii. Smrdíme jí. Ne že by to bylo tim, že nejsme umytý, ale když jsme čekali na stopu, bylo kolem hejno much, tak sme velmi hojně využili repelent. Dokonce to trochu pomohlo! Paní nás vyhodí v nějaký vulkanický vsi. Šuf nelení a vydává se hledat horké prameny na koupání. Mně je na slunci vedro, skoro bych brala koupel i studenou. Šuf se vrací, svítí mu očička – je to tutovka! Našel celou vulkanickou pláž. Hurá do vody. Místama to hodně pálí, vulkanický je to dost. Pán za plotem na nás něco náruživě gestikuluje, ale nerozumíme, tak si ho radši moc nevšímáme. Cedule Warning! Hot spring! hovoří za vše. Opařili jsme si prdele – přestalo se mi to líbit – vylézám z vody. Šuf se raduje dál a staví si tůňku. Jíme, zásob dosti. Další stopování

OBRÁZEK

Šuf: „Drž to, jako modelka, když předvádí nový typ vrtačky“. A tak jsem teda jako modelka držela kus prkna, na který Šufan namaloval Geysir. Zabralo to rychle, jsme tam v cuku letu.

Fsufka: Zbývají 3 dny – 4 porridge. Mě zbývají 3 ponožky použitelné. Plán je následující. Vezmu si každý den dvě a třetí nechám ležet ladem. Tento princip odhalili předci už tak před 500 lety. Jmenuje se to „trojpolní systém“. Ponožka „ladem“ si odpočine a bude o to úrodnější.

Tůňka postavena. Systém proti opaření prdele si nechám patentovat. Každý návštěvník Langavatr se teď může zadarmo okoupat jako na Langmarlangatu. Teda jen do tý doby, než na to přijde majitel sousedního bazénu a v hrůze před krachem tan div světa rozboří. Koupu se tak půl hodiny. Žůžo.

OBRÁZEK

Tak teda přijíždíme do oblasti Geysiru. Nespěchat. V suvenýr šopu mají kafe, kapučíno a čokoládu (horkou) zdarma. No, když je to zdarma, tak si dáváme hned dvakrát a vyrážíme tim směrem, co se čoudí ze země. Tak slavný Geysir přestal bouchat v roce 1930. Tehdy prej stříkal i 80m, což je nám teď prd platný. Kdybychom měli sebou 30kg mejdla, tak ho nasypem do jeho díry. Tim by se rozdováděl (asi rád bublinky) a zase by bouchl. Dělá se to při zvláštních příležitostech, třeba když jede kolem švédskej král. Díváme se, ale žádnej zrovna nejede. Máme smůlu.

O kus dál stříká Strókur. Sice jenom 30m, ale zato bez krále i bez mejdla, každejch 15 minut. Spousta lidí, teda vlastně tůristů, čeká s foťákem až to přijde. Pak to prošvihnou a čekaj dál. Holt sme tady, tak taky čekáme. Nejchytřejší jsou japonci, kluci jedni žlutý si přivezli kameru, tak to radši natočí. A už je to tady…a prd, sotva pět metrů. Vyšla jenom bublina, asi takhle to musí vypadat, když si prdne velryba. To sme mohli na whale watching. Pak to stříklo. Všichni jsou šťastný, ještě Gullfoss, maj golden circle z krku a můžou zpátky domů. My vlasně taky.

OBRÁZEK

Šuf nesl můj chleba v batohu. To mě těší, o kilo míň. Ale trochu tam utrpěl. To mě netěší…

OBRÁZEK

- no, nebude to asi ňamka, spíš takový drobky, ale komprese se hodí. Pěkně se mi teď do torničky vejde.

Fsufka: Osmý div světa. Na Islandu maj televizní satelity namířena takto:

OBRÁZEK

tedy k zemi. Nejsme schopni si to vysvětlit. SAKRA! Musíme se zeptat ňákýho Islanďana. Třeba bude vědět

Mají tu kafomat na principu „věčný šálek“. krademe si tedy „věčné šálky“ a dáváme si spoustu čokomlíka zadarmo. Jsou tu taky cukříky, porridge bude sladší. Potkáváme drsnou krajanku – jezdí po Islandu sama a hledá drsnou práci – nejlíp u fishing, nebo v docích. Je to zřejmě ocelová žena.

Nedaleko národního divu – Geysiru – se rozkládá skládka. Asi tak dvě minuty chůze. Je tam travička a pěknej potůček, tak tam kempujem. Ať mi ňákej ochranář zkusí tvrdit, že je tu národní park. Islanďani jsou sice hodně free, ale převrácený auta snad v NP nenechaj. Nebo jo? Uvidíme.


koupání v horkým jezeře

gejzír co stříká

gejzír co nestříká

přehled světových gejzírů

stopujem s "cedulí"

1 komentářů - přidat komentář
14:21 12.9.06 - Den 34

Golden Circle pozpátku

Tak teda vstáváme, ale jen, abychom snědli porridge (zbývají 3 do konce). Jak pravil pán, co nás vezl předevčírem: „na Islandu už začal podzim“. To se zřejmě pozná tak, že furt praží sluníčko, a je 20! stupňů.

Chodím opět v horním dílu plavek. Plán zní: když řidič uvidí prsa, určitě zastaví. Meddy s Pendolínou už to maj ozkoušený….a taky že jo. Než by ses nadál, jedeme s rescue týmem dobrovolných záchranářů ke Gulfossu. Ten je hodně WOW, tůristů moc.

OBRÁZEK

Jsou tu 2 parkoviště – horní a dolní (rozdíl asi 20m), proto se tu turisté dělí do několika skupin.

1/ málo početná skupina – ti zastaví na jednom parkáči a obejdou to všechno.

2/ Ti, kteří přijedou BUSEM na horní parking a pak je BUS vyzvedne na dolním.

3/ Ti, kteří zastaví na jednom, projdou se a pak zastaví na druhym, aby (PROBOHA) nemuseli pěšky 20m do kopce.

4/Ti, kteří zastaví na jednom z parkovišť, vyfotí to, udělají WOW a honem, honem, pospícháme dál.

Všichni na mě čumí, že mam na sobě ty plavky. Jeden pán mě zabírá kameroz a myslí si, že to nevim. Vtipné.

Tak teda děláme taky WOW a dem. Co nevidět postaví Islanďani nad Gullfossem elektrárnu a bude po vodopádě. To je jasný, musí mít čim štěpit vodu a tavit aluminium. Až sežerou papuchálky a velryby a navrtaj všechny vulkanický oblati, stejně sem nikdo nebude jezdit, tak co? Islanďani jsou holt národ praktický – vychovaný krutou severskou přírodou. Ale uvidíme. No, jediný, kdo tu zatím protestujou proti ničení přírodního bohatství jsou aktivisti Greenpeace, co sem jezděj z ciziny. Na Islandu je nikdo nemá rád, asi maj radši karbanátky z velryb a papuchálků, což chápu.

Stopujem na trase Gulfoss – Reykjavík a – světe div se – nikdo nás nechce vzít. Sluníčko praží, já si opět pálím nos a pokouší se o nás tropické šílenství. To se projevuje asi takto:

1/ Odmítáme lidi jedoucí 30km našim směrem.

2/ Zpíváme trempské písně

3/ Máváme autobusům plným důchodců (a oni nám)

4/ Odmítáme lidi jedoucí 20km našim směrem

5/ Tancujem Ruty šuty a jiné tance spočívající v tom, že křepšíme po rozpálené silnici uprostřed pouště.

6/ Zpíváme lidové písně – hraju na flétnu.

7/ Vášnivě se líbáme.

8/Furt nic – tak 2 hodiny.

9/ Už nehraju na flétnu

10/ Neodmítáme lidi, jedoucí 10km našim směrem, ale zpátky ke Geysiru.

To se ukázalo jako supr volba. Dva Italové vybaveni miniaturním autem mířili na Geysir a pak až za Reykjavík, směr letiště. Sardinky v konzervě se maj asi líp – neleží na nich krosny. Neva, usmíváme se, hlavně že jedem. Italové řídí jako Italové, jsou rádi, že vyhráli mistrovství ve fotbale, ale hokej je lepší. Znaj Jirku Šlégra – jé on se jmenuje jako já, to je supr :o). Koukáme podruhý na Gejzíry, dáváme si čokomlíko zdarma.

Dáváme si ho moc. Čokomlíko je děsně sladký. Sedíme na slunci s čokomlíkem ajsme přeslazený. Za hodinu se objevujou naši Italové a chtěj nám koupit zmrzku. Musíme říct, že jí NECHCEM. Z dalšího sladkýho bych se už asi poblila. Dodatečně nás to mrzí. Chjo.

Pak svištíme do RYK, kde Italové plánujou stihnout sightseeing během hodiny (je půl sedmý večer). První atrakce je barák, kde byla ukončená studená válka. Tak ho fotí. Nádhera. Se Šufanem teda proběhneme město – na záchod a zpátky, cestou si v bookshopu prohlížíme knihy. Já PENIS book. Ta je vtipná, samej penis. Dovídám se zajímavé informace. Porce spermatu má 5 kalorií – složení: proteiny. Večer dorážíme do Hafnarfjorduru a poblíž výpadovky hledáme místo na stan. Jezero, stezka. Rovnej plac. „Podívej Štěpánko, birdwatching“ Stavíme. Vaříme. Jíme. Přichází pán. pán: povídá našemu stanu „good day“J8: vylejzam s hubou plnou těstovin. „Hello“. Pán: „Camping not allowed here, I am sorry“. Pán mi lámanou angličtinou dále vysvětlil, že kempujem v ptačí rezervaci, za což se nám následně omluvil. :o). Zřejmě šlo o ptačího fanouška (děda s holí a knírem), který je tu každý den pozoruje. Prý tu rušíme ubohý ptáčky (myslel to smrtelně vážně). Bylo mi ho líto, tak jsem spolkl jízlivou poznámku, že široko daleko nevidim jedinýho ptáka. Pán se rozloučil slovy: Have a nice holiday on Iceland“. Kempovali jsme načerno skoro ve všech národních parcích, leč tady nebylo vyhnutí – rozhodli jsme se nerušit dál ubohé opeřence a klid místních důchodců. Dojídáme, uklízíme, pakujem stan.

O 500m dál již zjevně v rezervaci nejsme – je tam štěrko – lávový pole s výhledem na další div Islandskýho industrial parku. Před námi se stavělo – ale ne pár baráků, ale komlet nový město. Viděli jsme všechny fáze – zarovnávání terénu, stavba dokonale pravoúhlé sítě silnic, pokládání potrubí, paneláky i rodinný domky ve výstavbě, následně hotový a prázdný. Takhle nějak si představuju, že to muselo probíhat, když Karl IV řekl: „Postavte Nové město Pražské“! a oni ho postavili. Inspirováni těmi divy, postavili jsme alespoň stan – ať na tom máme taky podíl. Začíná už podzim, tudíž se stmívá (doopravdy). Pohádku na dobrou noc Štěpánka tradičně neposlouchala ani do půlky a usnula. Já se musel provyprávět ke šťastnýmu konci (Perseus zabíjí Titána a zachraňuje Andromedu) a usínam taky.


vodopád se dvěma duhama

vodopád bez duhy, ale s lidma

2 komentářů - přidat komentář
13:33 12.9.06 - Den 35

Holidej

Budíme se brzo – trénink na přechod na evropský čas. Za chvíli ale zase usínáme, nebudeme to přehánět!!! Znovu se budíme, sníme porridge a opět uléháme. V plánu je akorát návštěva města, jinak výkys. Budeme pozorovat přístav. V průvodci píšou, že je to město neviditelných lidí – tak to je sice neuvidíme, ale třeba to bude sranda…A fakt. Jen co procházíme kolem prvního křoviska, ozývaj se dětský hlasy a nikdo nikde není vidět. Je to důkaz – jsou tady!!!

Prošli jsme okolo cedule. která vymezuje prostor pro ty ptáky, co jsme se kvůli nim včera stěhovali…psali tam o ptačí rezervaci…ovšem že se sem nesmí od 1. mái do 15. júlí. No to mě teda poser, teď je to OUKEJ. Šufův nos je opět rudý bratr. Já nemám co říkat: zde znázorněny části těla, které mám opálené (černě), méně opálené (šedě), neopálené bíle.

V městě dobrý – docela se snaží dostat sem ňáký tůristy vzdor Reykjavíku, tak si město hezky tůní. Kemp zdarma na pěkný travičce ve sculpture parku, v infocentru maj zadarmo kafe. Svačíme v přístavu, doufaje, ře uvidíme ňáký ryby a cituju průvodce: „Rybáři spravují své sítě“. Ani hovno. Ale loďky jsou tam hezký, tak se nám to líbí.

Jinak je to srovnatelný s procházkou Sokolovem. I když tady maj vlastně moře: No, Sokolov má zase Ohři. Byli jsme v obchodě, v bance, na skalce nad městem i v zaplivaným průchodě. Všude bylo hezky a svítilo sluníčko…vlastně jenom na tý skalce, ostatní jsou vevnitř. Neviditelný skřítky jsme neviděli, což je důkaz, že jsou fakt neviditelný. Uřícení jsme vystoupali na naši výšinku mezi městem a budoucím městem. Opalujem se, čtem Marxe (vlastně čtu) a píšem deník. To je holidej :o)


historie islandu

místní umělec

folklór :)

přidat komentář
13:18 12.9.06 - Den 36

Letištní povaleči

Ráno se loučíme s Islandskou modrou oblohou. Naším posledním cílem je Keflavík. Letiště nechvalně známé svým stabilním počasím.

Fsuvka: Je takřka nepochopitelné (zdánlivě), že poloostrov Rejkmes (Kde je lávový pole a Keflavík) není nejdeštivějším místem světa. Prší tu totiž furt – má to však jeden háček. Déšť totiž díky silnému větru nelétá shora dolů, jak jsme zvyklí, nýbrž zleva doprava, případně zprava doleva. Je to takový oblbovák na srážkoměry – déšť totiž na zem prakticky nedopadá – a tedy se nepočítá. O to víc dopadá na člověka, kterýmu je v tu chvíli ukradený, že podle srážkoměru vlastně neprší.

OBRÁZEK:

Ještě před stopováním z Hafnafjoduru nalézáme zánovní kopačák a jdeme znovu utratit poslední Krónur (drobný ze směnárny) – kupujeme v Bónusu pomeranče, drahý je to jak u nás.

Kolem poledne dorážíme na letiště ozdobené ze všech stran cedulkami „It is forbidden to spend night on airport or in surrounding“. Ne, že bysme to nevěděli, ale za 35 dní jsme si bivakování v zákazech oblíbili. Tážem se místních taxikářů, jak moc je to drsný. Nechaj nás vevnitř, ale budou nás budit. Jak jsme viděli později, tato záležitost probíhá takto: Sekuriťák se tichounce přiblíží k nicnetušícímu spáči (i když jen klimbá na sedačce) a škodolibě mu zatleská 10cm před ksichtem. To provádí, dokud spáč nejeví známky probuzení. Pak sekuriťák spokojeně odchází budit dalšího.Teda, na takovejhle job musí mít člověk fakt žaludek. My raději stanujem na nejluxusnější travičce u parkoviště.

Hurá, bude odvoz z letiště – pan Říha coby švarný rytíř na zeleném koni značky ŠKODA pro nás neohroženě přijede přes sedmero hor, devatero řek a jedno Německo. A že jsme frackové rozmazlený, naporoučíme si přivézt karbanátky a štrůdl. Hurá, starý kontinent nás přivítá s otevřenou náručí, kam se hrabe chléb se solí.

Ale zpět na pevnou zem. Tedy na vulkanicky nestabilní ostrov jménem Island. Naporoučel jsem rovněž tašku chladící na ryby – jdu teda 4 km k moři nějaký ulovit. Co taky dělat 18 hodin na letišti? Jediná zábava je vařit před hlavní bránou (čumilové taky zjevně nemaj roupama coby, tak se rádi kouknou i na člověka operujícího s vařičem) a jezdit na erárních kriplkárách. Obojí jsem probnul, ale fishing je fishing.

Rybařím v přístavu asi 5 minut, když má aktivita přiláká tlupu malých (4-8let) blonďatých vikingů. Ačkoliv tu na Islandu jí rybu 3x tejdně (a 3x jehněčí, máme to z místního zdroje. Náš jídelníček – viz vzádu – tomu zjevně neodpovídá), rybařícího člověka zjevně viděli leda v televizi. Zato všichni mluví anglicky! Povídaj si se mnou o rybách a o životě. Přitom mi kradou nůž a návnady, padaj do studenýho moře a řevem plaší ryby. Nevadí – je s nima sranda, učim je nahazovat a rázem se cejtim jako zkušenej mazák :o) Vikingové odcházej a já chytnu velikou rybu. Jsem nadšen, ale zatímco vytahuju foťák, ryba mi záludně odskáče zpátky do moře. To jsem teda mazák. Chytam dvě další (druh neznámý), jsou krásný, ale malý. (30cm), tak je vracim do moře, zalovil jsem si parádně, ale domu holt nic nepřivezu. Prej byli ňáký teroristický útoky, tak se stejně nesmí skoro nic vozit. My vlastně vůbec nevíme, co se děje doma a ve světě – třeba se globálně oteplilo a doma už vládnou komunisti. Ví bůh – my víme akorát, že ropa zlevnila – benzín šel pod 130 krónur.

Nový letištní nařízení zní, že nesmíme vozit žádný tekutiny ani gely. Ani do letadla. Tak teda v panice odhazujeme všechny flašky co máme. Sou nám teď k hovnu. Zatímco Šuf rybaří, čekám na airport. Dost nuda. Letadla sem přilítaj zásadně ve skupinách a pak je hukot. Například mezi pátou a devátou hodinou večerní nepřilítlo absolutně nic.


Rybka, která neunikla..fotoaparátu

přidat komentář
13:14 12.9.06 - Den 37

Cesta

Moc nespíme, přichází drizzling. No bodejť. Vodorovnej. Zvoní budík (4:00), je čas chystat porridge. V absolutní tmě. Šátrám po čajovejch pytlících (bude Lipton), nemohu je najít..Ááá..něco vlhkého…ááá, to je jen moje tlustá ponožka. To asi budou v Německu koukat, až tam přiletíme zabalený od hlavy až k patě…jedna paní, taky celou noc sockovala na letišti, má na sobě dokonce 2 svetry (tlusté) a bundu. Škoda že nemá čepici…

Na check –inu dobré zprávy, zhubly nám baťohy..28kg dohromady oba, přibližně půl na půl (Marx samozřejmě letí na důstojném místě v kabině). Tentokrát pípaj boty Šufovi, tak je zouvá – eštěže sem mu dala dneska své čisté ponožky! :o) Rozhlas hlásá, že kdo si něco kupuje v DUTY FREE shopech a letí do USA, musí to hlásit u pokladny. Třeba mu to nebudou chtít prodat nebo co.

HOP HOP a letíme

na letišti měli dětský koutek

spotřeboval jsem všechny kostičky

8 komentářů - přidat komentář
15:21 12.8.06 - suf

cau z rejkjaviku

tak jsme v prvnim opravdickym meste. Je tu (jak vidno) i internet zadarmo. Tak tu prekazim uz nejakej cas. Takze - predchozi varovani se naplnila, uz jim i ryby ( respektive jedinou rybu, co jsem chytil, horsi bylo jeji vykuchani a priprava - umorne spolecne dilo, ztratil jsem iluze ). Ten lisejnik tu nikde neroste, marne ho hledam, nasel jsem ho az dneska - prodavaj ho jako kuriozitu na hlavni ulici. Gejziru, panoramat, sopek a vodopadu mame skoro plny kecky, uzivame ted velkomesta. Celej ostrov dokola jsme objeli, zbyva 60 km ( a muj kun i ja jsme cestou znaveni :). Zbyva 13 polivek z pytliku, coz jest uzasne, budem si ted zit jako lordstva. Dneska je tu akce s nazvem Gay Pride - budou tu mestem pochodovat homosexualove a lesbicky. Pro osamele putovniky, kterymi jsme se stali, bude akce podobneho rozsahu takrka infarktova. Vubec cely to mesto - silnice tu maj vic jak dva proudy, a jsou ASFALTOVY. No to me poser. Dnesni predpoved pocasi je standartni - zejtra jeste bude prset, ale pak uz tu budu dobry (to tu predpovidaj kazdej den, ale nikdo jim to nebasti). Ba ne, asi mame na pocasi celkem stesti. Jo, fotek je plno (zvlast tech s Marxem), ale tady je asi neposlem. Dodame asi az po prijezdu, ale budou o to krasnejsi. Zatim bajbaj od polarniho kruhu.

přidat komentář
9:39 31.7.06 - Lu

Hmm

Tak to máte príma. Myslim že by to šlo nabízet za těžký prachy jako odtučňovací kůra :o) Akorát že vy to zrovna moc nepotřebujete. Nicméně ten lišejník na fotce vypadá lákavě...úplně se mi sbíhaj sliny :O) Jo a příště pošlu nějakej jednoduchej a levnej recept na úpravu jehněčího. Lovu zdar!..jo vlastně...co ptáci? L

přidat komentář
18:19 27.7.06 - BART!

lišejníky

Třeba jak se láduješ tim tvym lišejníkem! BART! http://bartweb.cz

přidat komentář
17:46 27.7.06 - BART!

A co takhle foto?..

Tag nahoď nějaký fotky, ne, Šufe?

přidat komentář
20:26 26.7.06 - suf

Prvni zpravy z toho dabelskyho ostrova

Island jest zemi ohne a ledu pravi vyrecny turisticky pruvodce. Jsme tu dvanact dni, a ohen jsme videli leda na nasem benzinovym varici. Co se ledu tyce, ten tu trochu je, ale nehrabe se na spinavej snih, kteryho je tu mnohem vic. Ceho je tu nejvic jsou ovce - jeste jsme zadnou nesnedli, ale to prijde. Tesime se zatim zdravi vytecnemu, prestoze nase strava jest bidna. Zacal jsem (po 21 letech zivota bez nich) jist houby, brzo zacnu i s rybama. Stopuje se tu pekne, ale nebejt turistu, bylo by to bidny. Denik (papirovej) vedeme poctiveji, nez tenhle, mozna ho vydame i knizne. Az prijde ponorkova nemoc, tak se nahazime do fjordu, nebo do gejziru - co bude bliz. Tak se mejte jeseteri.

2 komentářů - přidat komentář
17:52 24.7.06 - Jaa

Ale jinak

dobrou chuť:-)

přidat komentář
17:52 24.7.06 - Jaa

tak tuten lišejnik

sem našla i na Božáku, tak nekecej že je islandskej..I když aspoň to méno podle tohodle ostrova má..

přidat komentář
16:55 13.7.06 - Šuf

Přípravy vrcholí

Balíš, balíme, balíte. V tuto chvíli jest připraveno téměř vše co správný český pionýr potřebuje. Neberem akorát baterku - poněvadž na islandu bude furt světlo. A taky ručník si neberem, Douglas Adams se jistě obrací v hrobě (teda já a Štěpa si ho neberem, Meddy s Pendolínou asi jo, třeba díky tomu přežijou).

Na islandu hrozí smrt víc než kde jinde - sopky tam explodují, písečné bouře trhají lak z aut a kůži z cestovatelů, nohy zapadlé do mokřin se vaří, rybáci útočí na lidi v hejnech (viz Hitchcock), lidé brodící řeky tonou, navíc každoročně v centrální pustině zmizí několik lidí beze stopy. Fauna a flóra (až na ty rybáky) není příliš nebezpečná - hlavně proto že jí na islandu moc neni.

Přikládám fotku jedné z rostlin, které se na islandu udrží - je to Cetraria islandica, lišejník. Výjimečný je tím, že až do 19. stojetí byl pojídán nejen losy, ale i islanďany. Pak ho pojídat přestali, protože zjistili, že si můžou dovézt chutnější jídlo - třeba suchej chleba.

Já se však rozhodl navázat na islandské tradice, a tuto chutnou, zdravou a levnou krmi hodlám zkusit.

Snad ten salám (čtyři štangle lovečáku) přes hranice provezem. Krleš!


1 komentářů - přidat komentář
Předchozí strana

Generálním sponzorem mojich stránek je v tento okamžik Jíťa - Jelen s rekordním příspěvkem dva sumečci, děkuju :)