Den 15
V noci opět pršelo. Déšť je tu takovej folklór…avšak během odpoledne (to je teď) se mraky pod vlivem silného vichru rozestoupily a my po dvou týdnech opět můžeme spatřit slunce.
Navštívili jsme zdejší město. Nic moc tam teda nebylo…hledali jsme kontejnery za obchodem, jestli jako náhodou nevyhazujou prošlý potraviny. Nic takovýho tu ale nebylo. Tak jsme nabrali vodu a radši šli zase zpátky.
Milý deníčku, rostou tady divný borůvky. Normální fijalový bobulky, ale rostou na smrčkovejch větvičkách. Jestli jsou dobrý nevíme, zatím jsme neměli takovej hlad, abychom ochutnali…
Odpoledne jsme se pak věnovali neúspěšnému rybolovu…podél jezera a zase zpět. Háček sice občas zabral, ale nebylo to rybou, nýbrž kamenitým podložím zdejších vod. Pak bylo třeba vyhledat úkryt, když Šufan páčil háček zpět. Mimoto se Šuf začal dnes věnovat chmurným myšlenkám, v nichž ho láká domovina…Trajekt do Dánska = pouhý den cesty. Mě ale láká islandská zima a déšť, takže z toho nejspíš nic nebude.
Ano, je tomu tak. Bob Hurikán by nade mnou jistě ohrnul nos, ale vskutku bych dal přednost teplé domovině před každodenní rutinou Islandského dne (po dalších 21 dní). Leč stejně tak bych dal přednost karbanátku před dnešním nudlákem, a taky je mi to prd platný.
Ale – vše co bylo výše Štěpánkou napsáno teď popřu (skoro). Takže – místní bobule /modrý, ale s bílým vnitřkem) počala Štěpánka jísti zakrátko a chtěla jimi otrávit i mně!! Co se potravin za supermarketem týče – viz zítřek. Ale stačí se podívat na jídelníček, a bystrý pozorovatel snadno zjistí, který že den nám kontejnery poodhalily část svého bohatství. Schválně to zkuste.
Co se ryb týče, skutečně opět nic, ale našel jsem (taky opět) spoustu hub k večeři. Já tu smůlu ale prolomím, lovec Pampaliny se taky nevzdal po prvních 10ti neúspěších.
Pak už se dne 15. nic nestalo,
mimo to, že jsem se počal opět učit španělsky, a na jezeře se
objevily vlny – způsobené místní lochneskou, kterou jsem neslavně
neulovil.
podél jezera | kostel v Egilsstadiru | :) |