skuhry.com - web pro srandu králikům

14:04 15.9.06 - Den 7

Den 7

Odnesly to moje nohy. Puchýře mam všude, proto další turistický pochod bude krušný. A taky že jo. Poté co jsme posnídali, se vydáváme vpřed nesmírnou rychlostí kilometr za hodinu. Je to dáno i tím, že jsme narazili na řeku, v níž : „Štěpánko, jsou tu ryby!!!“ Pročež Šufan teď pytlačí. Respektive poté, co opět nic neulovil, rozmotává velice zašmodrchaný vlasec…údajně už jedna ryba jeho návnadu ožužlala. To já považuju za úspěch. Snad dneska někam dojdeme, protože zatím to moc nevypadá. A tak zatímco mě začíná být už celkem zima, Šufan znova a znova nahazuje.

a tak to bylo celou dobu…celejch 15km. Výprava za krásami Islandu aneb větší hnus sem neviděla…A navíc v tomto rozmanitém prostředí cesta vůbec neutíkala. Zato tam utíkalo nebohé zvíře, jehož druh jsme nebyli schopni identifikovat. Velké asi jako liška, ale černé. Chvost to mělo větří než „Budulínku, dej mi hrášku, povozím tě na ocásku“, ale bílej. Chvíli jsme mysleli, jestli to není skunk (chudák! v poušti!!!), ale mě se to moc nezdálo.

Ještě více kopečků štěrku a utrpení (chůze štěrkem nápadně připomíná pochod sněhem). Přesto jsme se dotrmáceli k další chatrči. Plán zněl : Projít skrz a zakempovat o kus dál bez poplatku. A proto budem tvrdit, že musíme dojít až do Porsmorku, protože tam čekají friend with a car. „Tak a teď pudem svižně a budem dělat, jako že na to máme tam dojít“. A tak jsme přišli k chatrči a pani nás hned chtěla ubytovat. A my že ne, že musíme za těma friendama dál o 10km. A ona na to něco jako JÉŽIŠ. A my: kolik je hodin? A ona že devět. OUKEJ, tak jdem dál.

(Zpětná vsuvka k těm rybám…byl tam úžasnej pstruh a chytil se na stříbrnou plandavku, leč únava materiálu způsobila, že jsem vytáhl jen kus urvanýho vlasce. Chudák pstruh ještě chvilku provokativně plaval kolem s mojí plandavkou v puse. Remíza tedy byla pro oba týmy špatná – my byli bez plandavky a bez oběda a pstruh měl zase novej fakt hustej, piercing.)

Jako správní trempi jsme rozbalili stan načerno v schovaným údolíčku, do kterýho bohužel bylo z okolních ostrohů vidět. Od zmíněných trempů nás odlišovaly hlavně svítivý bundy, který nám značně ztěžovaly utajení tábořiště. Trempové asi kempujou jenom načerno, proto nosej ty maskáče.

(Ještě jedna vsuvka – v pošti jsme zanechali vzkaz pro příští Islandské generace. Rozluští jej, pokud se naučí česky, navíc by se jim hodil luštitel hieroglyfů (Něco jako Bedřich Hrozný) jenž rozpozná, že „2“ je „s“ Tento vzkaz zněl :NA2RAT). a vyjadřoval naše nadčení z cesty poští.

Ulehli jsme tedy v zátočině u potoka a dalo se do deště. Zavládla panika, neboť „Šufe, co budeme dělat když se potok rozvodní?“ Rezerva byla asi 30cm a vzdor dešti to po celou noc s přehledem stačilo.