Holidej

Budíme se brzo – trénink na přechod na evropský čas. Za chvíli ale zase usínáme, nebudeme to přehánět!!! Znovu se budíme, sníme porridge a opět uléháme. V plánu je akorát návštěva města, jinak výkys. Budeme pozorovat přístav. V průvodci píšou, že je to město neviditelných lidí – tak to je sice neuvidíme, ale třeba to bude sranda…A fakt. Jen co procházíme kolem prvního křoviska, ozývaj se dětský hlasy a nikdo nikde není vidět. Je to důkaz – jsou tady!!!

Prošli jsme okolo cedule. která vymezuje prostor pro ty ptáky, co jsme se kvůli nim včera stěhovali…psali tam o ptačí rezervaci…ovšem že se sem nesmí od 1. mái do 15. júlí. No to mě teda poser, teď je to OUKEJ. Šufův nos je opět rudý bratr. Já nemám co říkat: zde znázorněny části těla, které mám opálené (černě), méně opálené (šedě), neopálené bíle.

V městě dobrý – docela se snaží dostat sem ňáký tůristy vzdor Reykjavíku, tak si město hezky tůní. Kemp zdarma na pěkný travičce ve sculpture parku, v infocentru maj zadarmo kafe. Svačíme v přístavu, doufaje, ře uvidíme ňáký ryby a cituju průvodce: „Rybáři spravují své sítě“. Ani hovno. Ale loďky jsou tam hezký, tak se nám to líbí.

Jinak je to srovnatelný s procházkou Sokolovem. I když tady maj vlastně moře: No, Sokolov má zase Ohři. Byli jsme v obchodě, v bance, na skalce nad městem i v zaplivaným průchodě. Všude bylo hezky a svítilo sluníčko…vlastně jenom na tý skalce, ostatní jsou vevnitř. Neviditelný skřítky jsme neviděli, což je důkaz, že jsou fakt neviditelný. Uřícení jsme vystoupali na naši výšinku mezi městem a budoucím městem. Opalujem se, čtem Marxe (vlastně čtu) a píšem deník. To je holidej :o)

historie islandu	místní umělec	folklór :)