Golden Circle pozpátku
Tak teda vstáváme, ale jen, abychom snědli porridge (zbývají 3 do konce). Jak pravil pán, co nás vezl předevčírem: „na Islandu už začal podzim“. To se zřejmě pozná tak, že furt praží sluníčko, a je 20! stupňů.
Chodím opět v horním dílu plavek. Plán zní: když řidič uvidí prsa, určitě zastaví. Meddy s Pendolínou už to maj ozkoušený….a taky že jo. Než by ses nadál, jedeme s rescue týmem dobrovolných záchranářů ke Gulfossu. Ten je hodně WOW, tůristů moc.
OBRÁZEK
Jsou tu 2 parkoviště – horní a dolní (rozdíl asi 20m), proto se tu turisté dělí do několika skupin.
1/ málo početná skupina – ti zastaví na jednom parkáči a obejdou to všechno.
2/ Ti, kteří přijedou BUSEM na horní parking a pak je BUS vyzvedne na dolním.
3/ Ti, kteří zastaví na jednom, projdou se a pak zastaví na druhym, aby (PROBOHA) nemuseli pěšky 20m do kopce.
4/Ti, kteří zastaví na jednom z parkovišť, vyfotí to, udělají WOW a honem, honem, pospícháme dál.
Všichni na mě čumí, že mam na sobě ty plavky. Jeden pán mě zabírá kameroz a myslí si, že to nevim. Vtipné.
Tak teda děláme taky WOW a dem. Co nevidět postaví Islanďani nad Gullfossem elektrárnu a bude po vodopádě. To je jasný, musí mít čim štěpit vodu a tavit aluminium. Až sežerou papuchálky a velryby a navrtaj všechny vulkanický oblati, stejně sem nikdo nebude jezdit, tak co? Islanďani jsou holt národ praktický – vychovaný krutou severskou přírodou. Ale uvidíme. No, jediný, kdo tu zatím protestujou proti ničení přírodního bohatství jsou aktivisti Greenpeace, co sem jezděj z ciziny. Na Islandu je nikdo nemá rád, asi maj radši karbanátky z velryb a papuchálků, což chápu.
Stopujem na trase Gulfoss – Reykjavík a – světe div se – nikdo nás nechce vzít. Sluníčko praží, já si opět pálím nos a pokouší se o nás tropické šílenství. To se projevuje asi takto:
1/ Odmítáme lidi jedoucí 30km našim směrem.
2/ Zpíváme trempské písně
3/ Máváme autobusům plným důchodců (a oni nám)
4/ Odmítáme lidi jedoucí 20km našim směrem
5/ Tancujem Ruty šuty a jiné tance spočívající v tom, že křepšíme po rozpálené silnici uprostřed pouště.
6/ Zpíváme lidové písně – hraju na flétnu.
7/ Vášnivě se líbáme.
8/Furt nic – tak 2 hodiny.
9/ Už nehraju na flétnu
10/ Neodmítáme lidi, jedoucí 10km našim směrem, ale zpátky ke Geysiru.
To se ukázalo jako supr volba. Dva Italové vybaveni miniaturním autem mířili na Geysir a pak až za Reykjavík, směr letiště. Sardinky v konzervě se maj asi líp – neleží na nich krosny. Neva, usmíváme se, hlavně že jedem. Italové řídí jako Italové, jsou rádi, že vyhráli mistrovství ve fotbale, ale hokej je lepší. Znaj Jirku Šlégra – jé on se jmenuje jako já, to je supr :o). Koukáme podruhý na Gejzíry, dáváme si čokomlíko zdarma.
Dáváme si ho moc. Čokomlíko je děsně sladký. Sedíme na slunci s čokomlíkem ajsme přeslazený. Za hodinu se objevujou naši Italové a chtěj nám koupit zmrzku. Musíme říct, že jí NECHCEM. Z dalšího sladkýho bych se už asi poblila. Dodatečně nás to mrzí. Chjo.
Pak svištíme do RYK, kde Italové plánujou stihnout sightseeing během hodiny (je půl sedmý večer). První atrakce je barák, kde byla ukončená studená válka. Tak ho fotí. Nádhera. Se Šufanem teda proběhneme město – na záchod a zpátky, cestou si v bookshopu prohlížíme knihy. Já PENIS book. Ta je vtipná, samej penis. Dovídám se zajímavé informace. Porce spermatu má 5 kalorií – složení: proteiny. Večer dorážíme do Hafnarfjorduru a poblíž výpadovky hledáme místo na stan. Jezero, stezka. Rovnej plac. „Podívej Štěpánko, birdwatching“ Stavíme. Vaříme. Jíme. Přichází pán. pán: povídá našemu stanu „good day“J8: vylejzam s hubou plnou těstovin. „Hello“. Pán: „Camping not allowed here, I am sorry“. Pán mi lámanou angličtinou dále vysvětlil, že kempujem v ptačí rezervaci, za což se nám následně omluvil. :o). Zřejmě šlo o ptačího fanouška (děda s holí a knírem), který je tu každý den pozoruje. Prý tu rušíme ubohý ptáčky (myslel to smrtelně vážně). Bylo mi ho líto, tak jsem spolkl jízlivou poznámku, že široko daleko nevidim jedinýho ptáka. Pán se rozloučil slovy: Have a nice holiday on Iceland“. Kempovali jsme načerno skoro ve všech národních parcích, leč tady nebylo vyhnutí – rozhodli jsme se nerušit dál ubohé opeřence a klid místních důchodců. Dojídáme, uklízíme, pakujem stan.
O 500m dál již zjevně v rezervaci nejsme – je tam štěrko – lávový pole s výhledem na další div Islandskýho industrial parku. Před námi se stavělo – ale ne pár baráků, ale komlet nový město. Viděli jsme všechny fáze – zarovnávání terénu, stavba dokonale pravoúhlé sítě silnic, pokládání potrubí, paneláky i rodinný domky ve výstavbě, následně hotový a prázdný. Takhle nějak si představuju, že to muselo probíhat, když Karl IV řekl: „Postavte Nové město Pražské“! a oni ho postavili. Inspirováni těmi divy, postavili jsme alespoň stan – ať na tom máme taky podíl. Začíná už podzim, tudíž se stmívá (doopravdy). Pohádku na dobrou noc Štěpánka tradičně neposlouchala ani do půlky a usnula. Já se musel provyprávět ke šťastnýmu konci (Perseus zabíjí Titána a zachraňuje Andromedu) a usínam taky.
vodopád se dvěma duhama | vodopád bez duhy, ale s lidma |
