Nejvulkaničtější
A ráno je hezky. My nespěcháme. My máme čas…Válíme se, pomalu balíme. Stopnem paní, co je Islanďanka – tourist guide z povolání. Občas nám něco řekne o přírodě. Baví jí matematika, zajímá se o astrologii. Smrdíme jí. Ne že by to bylo tim, že nejsme umytý, ale když jsme čekali na stopu, bylo kolem hejno much, tak sme velmi hojně využili repelent. Dokonce to trochu pomohlo! Paní nás vyhodí v nějaký vulkanický vsi. Šuf nelení a vydává se hledat horké prameny na koupání. Mně je na slunci vedro, skoro bych brala koupel i studenou. Šuf se vrací, svítí mu očička – je to tutovka! Našel celou vulkanickou pláž. Hurá do vody. Místama to hodně pálí, vulkanický je to dost. Pán za plotem na nás něco náruživě gestikuluje, ale nerozumíme, tak si ho radši moc nevšímáme. Cedule Warning! Hot spring! hovoří za vše. Opařili jsme si prdele – přestalo se mi to líbit – vylézám z vody. Šuf se raduje dál a staví si tůňku. Jíme, zásob dosti. Další stopování
OBRÁZEK
Šuf: „Drž to, jako modelka, když předvádí nový typ vrtačky“. A tak jsem teda jako modelka držela kus prkna, na který Šufan namaloval Geysir. Zabralo to rychle, jsme tam v cuku letu.
Fsufka: Zbývají 3 dny – 4 porridge. Mě zbývají 3 ponožky použitelné. Plán je následující. Vezmu si každý den dvě a třetí nechám ležet ladem. Tento princip odhalili předci už tak před 500 lety. Jmenuje se to „trojpolní systém“. Ponožka „ladem“ si odpočine a bude o to úrodnější.
Tůňka postavena. Systém proti opaření prdele si nechám patentovat. Každý návštěvník Langavatr se teď může zadarmo okoupat jako na Langmarlangatu. Teda jen do tý doby, než na to přijde majitel sousedního bazénu a v hrůze před krachem tan div světa rozboří. Koupu se tak půl hodiny. Žůžo.
OBRÁZEK
Tak teda přijíždíme do oblasti Geysiru. Nespěchat. V suvenýr šopu mají kafe, kapučíno a čokoládu (horkou) zdarma. No, když je to zdarma, tak si dáváme hned dvakrát a vyrážíme tim směrem, co se čoudí ze země. Tak slavný Geysir přestal bouchat v roce 1930. Tehdy prej stříkal i 80m, což je nám teď prd platný. Kdybychom měli sebou 30kg mejdla, tak ho nasypem do jeho díry. Tim by se rozdováděl (asi rád bublinky) a zase by bouchl. Dělá se to při zvláštních příležitostech, třeba když jede kolem švédskej král. Díváme se, ale žádnej zrovna nejede. Máme smůlu.
O kus dál stříká Strókur. Sice jenom 30m, ale zato bez krále i bez mejdla, každejch 15 minut. Spousta lidí, teda vlastně tůristů, čeká s foťákem až to přijde. Pak to prošvihnou a čekaj dál. Holt sme tady, tak taky čekáme. Nejchytřejší jsou japonci, kluci jedni žlutý si přivezli kameru, tak to radši natočí. A už je to tady…a prd, sotva pět metrů. Vyšla jenom bublina, asi takhle to musí vypadat, když si prdne velryba. To sme mohli na whale watching. Pak to stříklo. Všichni jsou šťastný, ještě Gullfoss, maj golden circle z krku a můžou zpátky domů. My vlasně taky.
OBRÁZEK
Šuf nesl můj chleba v batohu. To mě těší, o kilo míň. Ale trochu tam utrpěl. To mě netěší…
OBRÁZEK
- no, nebude to asi ňamka, spíš takový drobky, ale komprese se hodí. Pěkně se mi teď do torničky vejde.
Fsufka: Osmý div světa. Na Islandu maj televizní satelity namířena takto:
OBRÁZEK
tedy k zemi. Nejsme schopni si to vysvětlit. SAKRA! Musíme se zeptat ňákýho Islanďana. Třeba bude vědět…
Mají tu kafomat na principu „věčný šálek“. krademe si tedy „věčné šálky“ a dáváme si spoustu čokomlíka zadarmo. Jsou tu taky cukříky, porridge bude sladší. Potkáváme drsnou krajanku – jezdí po Islandu sama a hledá drsnou práci – nejlíp u fishing, nebo v docích. Je to zřejmě ocelová žena.
Nedaleko národního divu – Geysiru – se rozkládá skládka. Asi tak dvě minuty chůze. Je tam travička a pěknej potůček, tak tam kempujem. Ať mi ňákej ochranář zkusí tvrdit, že je tu národní park. Islanďani jsou sice hodně free, ale převrácený auta snad v NP nenechaj. Nebo jo? Uvidíme.
koupání v horkým jezeře | gejzír co stříká | gejzír co nestříká |
přehled světových gejzírů | stopujem s "cedulí" |
