Slunečno - to čumíte, co?

Dnešní snídaně značí velkou změnu oproti obvyklému jídelníčku. Měli jsme rejžovou kaši…Ale není to porridge. Porridge je porridge! Sbalíme a jdem na jednu ze dvou bílejch islandskejch pláží. Má tam bejt teplej termální bazének, co se v něm neplatí za vstup, ale za převlíkárny. Na to my s Pendolínou serem a vystrkujem holé zadky na matky s dětmi, co jich je kolem fůra.

Rýžová kaše, to je hovno snídaně (i když do ní otočíte uloupenej džem – furt na porridge nemá), tak necháváme holky cachtat, a vyrážíme s Peddym „párkrát nahodit“. Párkrát nahazujeme a oba chytáme rybku. Peddy jesetera a já nějakou jinou rybu, za oko chudinku. Oba jsou šťastně vráceni vodě, akorát ta moje to nějak těžko vydejchává. Asi dvě minuty restartuje mozek v poloze na boku, pak jí to dojde a úspěšně odplavává. UFF. No a teď je čas chytit nějakou pořádnou rybu.

Vracíme se po hodině a půl, sluníčko svítí a holky se cachtaj. Tváří se zle – nejspíš si „párkrát nahodit“ představovaly jinak. Tak radši držíme huby a vyrážíme. MaP do centra do muzeí, my na poslední nákup v Bónusu (námět na obraz). Dorážíme do MEGA shopping centra. Štěpánka zkouší voňavky, já s ní chci hrát karate na Playstationu. Ona nehraje a já nečucham – po chvíli tedy shoppingu zanecháváme a dem radši nakoupit do Bónusu. Zjišťujeme, že naše životní náklady jsou skoro nižší než doma – dosavadní útrata je 9000 Krónur – 3000 Kč, takže to dneska zarovnáme na 10.

Zpět k cachtání v bazénku. Bylo tam i termálně vyhřívaný moře (Islanďani si to můžou dovolit) – asi takhle:

OBRÁZEK

Ale v teplym moři byl odliv a paní velká jako velryba, tak jsme tam teda nešly.

V Bónusu jsme teda koupili, co košíček a ruce unesly (košík se ukázal být malý) a u pokladny jsme pak našli ještě bonbónky MINT, co normálně stojí 150 krónur. No neberte to. Banány na Islandu jsou levnější než v čechách (skleníky v Hveragerdi) a to je paráda.

Ohledně islandských potravin jsem provedla zjištění: mlíko je fakt mlíko a né ňákej řepkovej olej, co do toho lejou v čechách. Zbejvá 443 krónur – vydávám se na druhý nákup s účelem pořídit dobroty. Je obtížné to nějak skloubit, aby to dalo aspoň těch 440. Mám ve vozíčku věci za 409 krónur – hledám něco levného…a nacházím HIT. Dar pro Šufa. Je to nejlevnější přesnídávka za asi 34 krónur.

OBRÁZEK

Navíc nám zbejvá každýmu 1 krónur na památku. Paráda.

„Ty jo, já se fakt těšim, jak budeme mít poslední tejden ty batohy lehký“ (památná věta z prvního dne vejletu). „Ty vole, dyť je to těžší než když jsme přilítli. To nemáme šanci sežrat“ (památná věta – zbývá 5 dnů na Islandu). Na počasí už jsem si patrně zvykla, neboť vzdor Islanďanům, co měli na sobě fleesky, já s Pendolínou chodila v kraťasech a hornim dílu plavek. Pak jsme na tabuli spatřily, že je 14 stupňů C. No to je ovšem vedro!!! Odpoledne pak, když zašlo slunce, sem chodila v triku a v kraťáskách, tabule ukazovala 12 stupňů. Vždyť je léto né?

Míříme přes industriál zónu na ňákou výpadovku z města. Míříme dlouho. Podél dálnice – no super.

Islanďani jsou zase o krok napřed. Potkáváme vodíkovou čerpací stanici – záblesk budoucnosti. Jo, ta stanice si ten vodík taky sama vyrábí, dovnitř jde jen elektřina a voda. Jsem nadšen. Štěpánka prochází kolem bez známky zájmu. Hanba. Industriální zónou rovněž protéká lososová řeka – světový unikát (jinak lososi fabrikám a dokům moc neholdujou). Tady načerno chytat nebudu – za den se platí 40.000 ISK (13.000Kč), místo porybnýho prej volaj rovnou policajty. Hukot, nejen každej člověk, ale i losos más svou cenu. Tohle budou patrně rybí lordstva.

Sice je tu stavba, ale nám se dál nechce. Stavíme stan za skladem z vlnitého plechu, nedaleko se nachází jeřáby, bagry a Ringroad. Co bysme ale chodili dál, heslem posledních :o) dnů je (hned po vydržet!) nespěchat. Což neděláme.

schema vyhřívaný pláže s vyhřívaným mořem	Nejvěrohodnější značka "pozor, padající kameny"	Bronzový viking obdivuje dílo K.Marxe.