Velká estráda
Začínáme oťukávat Reykjavík.Chodíme po městě, ohříváme se v obchodech (draho) a u internetu zdarma.Hledáme Bónus, před Bónusem je to samá socka (jako my). Šufovi se líbí v kuchyňskejch potřebách, mně se líbí všude, kde je teplo. Čekáme na Gay parádu, na stejdži pro koncerty zvučí docela hustá kapela. Všichni tůristi si kupujou havajský věnce za těžký péňo, aby pořádně oslavili ten Gay day. Mraky lidí – mizíme vyfotiti památky – katedrálu. Jenže foťák nechce. A není to baterkama. Odmítá komunikovat s paměťovou kartou. Dostáváme záchvat šílenství, že jsme přišli o všechny fotky (je to klidně možný). Běháme po RYK shánějíce přístup na net, respektive k počítači. V knihovně úspěch, ale karta stejně nereaguje, takže snahy vzdáváme a začínáme promazávat druhou kartu L! Gay paráda začíná!
Lidí jak na Václaváku. Celá Langavegur – místní Václavák – je ozdobená barvami duhy, všichni netrpělivě očekávají 4% populace (+?) Islandu. Aby ne, po nich totiž přijde Norské duo padesátnic, Ómar božský, Regína Ósk (-místní stars první kategorie) a ta supr kapela, co zvučila. Jinak to vypadá na prvomájeovej průvod.
Přijížděj s policejním kordonem (2 polísmeni), úvodní jezdci na motorkách, pohlaví mě neznámého, ale jeden vypadá podobně jako Ómar (o jehož pohlaví už vůbec nehodlám spekulovat). Následujou kvanta lidí – někteří jsou zmalovaní, jiní okřídlení a spousta jejich kožených. K mému zmatení pochodují i děti. (6+). Štěpánka tvrdí, že je to pochod solidarity, a ne 4%, čímž pro mě úroveň akce ale značně klesla. (Myslel jsem že smyslem je světu ukázat : Tady jsme, a je nás tolik!).
Následují velmi alegorické vozy, co mají společné: mají vlastní sound systémy (v jejichž rytmu posádky trsají) a sunou se velmi pomalu. Co jim společné rozhodně není, jsou posádky. Projíždí kolem vše – od bandy dědů motorkářů (Rammstein) po polonahé anděly s plyšovými křídly. Krom toho kvanta děv (či mužů?) odděných do alobalu či latexu. Laboratorní práce se mi líbila. Přichází vrchol odpoledne – úžasná show se všemi zmíněnými hvězdami. Očekáváme však množství úvodních projevů, a tak radši jdeme do Bónusu. Cestou Štěpánka nachází žvýkačku a bonbón (obojí originál zabalený). V Bónusu maj vyprodáno! Není chléb Euroshopper, ani Pita, což je pro výletníky našeho formátu rána pod pás. Zřejmě nedocenili menšinu a její fanoušky – a jejich apetýt a zálibu v nejlevnější stravě, která je přece určena jen turistům z chudých zemí, ne?! Asi ne.
Vracíme se tedy s fazolema (samozřejmě Euroshopper) k pódiu. Na něm již trsá Regína Ósk – neskutečně energická šedesátnice, co se snaží vypadat na dvacet (místní Helenka Vondráčková). Střídá se ve svých plejbekových vystoupeních s vyvinutou vítězkou Švédsko hledá superstar, která neví, kdy má otvírat pusu, aby to vypadalo že zpívá. Obě na scéně roztáčejí neskutečný aerobik (kam se hrabe Olga Šípková), doprovázený duem tanečníků – transvestitů, kteří na každou píseň přicházejí s úžasnějším a úspornějším oděvem. Image klasické estrády TV Nova však dovršuje až božsý Ómar. Nastupuje na scénu, během jeho (jediné) písně se komparz na scéně postupně rozrůstá, až při pětinásobném závěrečném refrénu Ómarova šlágru je pódium pokryto hvězdami vystupujícími na show i protagonisty průvodu. Všichni tleskají do rytmu a usmívají se. Nádhera. Ve velkém finále začínají vzduchem létat konfety. Publikum je v euforii – všichni tančí, Štěpánka s nimi. Znechuceně dojídám fazole Euroshopper. Snad už to skončí a přijde ta dobrá kapela. Skončilo. Nepřišla. Uvěřil jsem tomu až, když počala Staff rozebírat bicí. (To značí konec každého koncertu). Asi se jim nechtělo hrát na plejbek. Tak to byl vrchol.
Štěpánka si krade duhový věnec, procházíme se po okolí, sledujeme davy mířící oslavit tu úžasnou akci do hospod. Zvažujeme návštěvu all-you-can-eat restaurace, ale prdíme na to. Restaurace je rybí a my máme smrsklý žaludky. Srážíme se s MaP a sdělujeme si své ohromné zážitky. Peddy má dnes narozeniny, my máme přání jediný – domů, do srdce Evropy. Vedeme je do „našeho“ lesíka pod vodárnou a trumfujeme se vzájemně historkama. Ta o chycení ryby sklidila ohlas – dáváme si oslavného panáka domácí slivovice a vyrážim s Peddym na ryby. Ukázal mi spostu tríčků, ale chytli jsme zas hovno. Neva, rybaření ve dvou (s jednim prutem) je větší legrace. A viděli jsme tuleně!
Po návratu se pouštíme do slivovice, naše odvyklé žaludky to nesou nelibě. Plánujeme následující dny, jak mi už měsíc píše maminka, :vydržet.
Peddy s Mendolínou konstatujou,
že u nás ve stnu to DĚSNĚ smrdí. No my je varovali… Křepčíme
se slivovicí v dešti – zaznamenali jsme zajímavou věc. V noci už
je tma!!! Blíží se polární noc, je načase s Islandem se
patřičně rozloučit a radši zemi opustit…
Islandský Gay slavící svou nezávislost | Jeho kamarád | Pihovaté nebe nad Reykjavíkem |
